(Procesory, jejich parametry a architektury. Architektura Intel. Vnitřní a vnější paměti a principy jejich funkce. Vstupní a výstupní zařízení počítače a jejich připojování)
• RAM –- paměť pro čtení i zápis
• ROM –- paměť pouze pro čtení
• Paměť s přímým přístupem
• Paměť se sekvenčním přístupem
• Vnitřní (operační) paměť
• Vnější (periferní) paměť
• Registr
• V/V zařízení (I/O equipment)
• Řadič (Controller) – zařízení převádějící příkazy v symbolické formě (instrukce) na posloupnost
signálů ovládajících připojené zařízení
1945: Architektura „von Neumann“
IAS Computer: Priceton Institute for Advanced Studies
Procesor je synchronní stroj řízený řadičem.
• Základní frekvence = takt procesoru
• Strojový cyklus = čas potřebný k zápisu (čtení) slova z paměti (např. 3 takty)
• Instrukční cyklus = čas potřebný pro výběr a provedení instrukce
Instrukce se skládá z operačního kódu a nepovinných adres operandů (1 nebo 2 adresy)
RISC, CISC, Pipelining
Zásadním parametrem, který je u procesoru důležitý, je frekvence práce jeho jádra.
Důležitým faktorem celkového výkonu procesoru je tedy nyní i velikost vyrovnávací paměti procesoru, která se označuje cache.
Cache – Je zařazena mezi dva subsystémy s různou rychlostí a vyrovnává tak rychlost přístupu k informacím. Cache může být hardwarová a softwarová.
Hardwarová cache
Cache paměť v procesoru ukládá kopie dat přečtených z adresy v operační paměti. Pokud při čtení obsahu slova z adresy v paměti je tato položka nalezena v cache paměti, je její obsah přečten z cache paměti a ne z operační paměti (angl. cache hit). Mezi procesorem a cache pamětí se přenášejí jednotlivá slova, mezi cache pamětí a operační pamětí se přenášejí rámce slov o velikosti několikanásobku velikosti slova procesoru. Protože asi 90 % operací procesoru je čtení paměti, většinou sekvenční, je tímto způsobem dosaženo větší propustnosti dat z operační paměti do procesoru, tím i vyššího výpočetního výkonu.
Vyrovnávací paměť procesoru bývá dvojstupňová. Část paměti o malé kapacitě je přímo součástí procesoru a je stejně rychlá, jako vlastní procesor (značí se L1). Další paměť, pomalejší, ale s větší kapacitou, je mezi procesorem a operační pamětí, dnes se již umisťuje do pouzdra s procesorem (značí se L2). Protože cena paměti stoupá s její rychlostí (a samozřejmě s kapacitou), je možné tímto uspořádáním najít kompromis mezi cenou a rychlostí.
Softwarová cache
výběr instrukce z paměti → provedení instrukce → přerušení, …
Výběr instrukcí je řízen registrem:
Počítač pracuje ve dvojkovém doplňkovém kódu.
registry:
A – střádač – 8bitový (Accumulator)
PC – čítač instrukcí – 16bitový
paměť:
adresovatelná jednotka = slabika
data – 8bitová
LDA adresa – Load A Direct
operační znak | 16bitová adresa paměti |
3Ah | nižší slabika adresy / vyšší slabika adresy |
STA adresa – Store A Direct
operační znak | 16bitová adresa paměti |
32h | nižší slabika adresy / vyšší slabika adresy |
JMP adresa – Jump Unconditional
operační znak | 16bitová adresa paměti |
0DAh | nižší slabika adresy / vyšší slabika adresy |
Interní registry – pro programátora neviditelné
TAL (TA Low - 8 bitů)
Fáze instrukce LDA adresa (mikroinstrukce)
Fáze aritmetické instrukce INR r (Increment Register)
struktura LIFO (Last In, First Out)
registr SP (Stack pointer)
instrukce PUSH, POP
OUT zapíše obsah A na V/V sběrnici
IN přečte obsah V/V sběrnice do A
START zahájí V/V operaci
FLAG adresa skok na adresu, není-li operace hotova
INTR Signál žádosti o maskovatelné přerušení.
TEST Signál testovatelný instrukcí WAIT. Při TEST=L program pokračuje další instrukcí.
NMI Signál nemaskovatelného přerušení.
RESET Signál okamžitě ukončující aktivitu CPU a předávající řízení instrukci na adrese 0FFFF0h.
LOCK Uzamčení sběrnice pro procesor, který nastavil LOCK=L instrukčním prefixem LOCK.
M/IO Rozlišuje, zda adresa patří paměti nebo V/V v procesoru 8086.
Procesory 8086 a 8088 používají k ukládání dat metodu Little-Endian (V tomto případě se na paměťové místo s nejnižší adresou uloží nejméně významný bajt (LSB) a za něj se ukládají ostatní bajty až po nejvíce významný bajt (MSB)).
příklad uložení 32bitového čísla 4A3B2C1D na adresu 100:
… | 100 | 101 | 102 | 103 | … |
… | 1D | 2C | 3B | 4A | … |
Big-Endian, používající se u jiných procesorů – V tomto případě se na paměťové místo s nejnižší adresou uloží nejvíce významný bajt (MSB) a za něj se ukládají ostatní bajty až po nejméně významný bajt (LSB) na konci.
příklad uložení 32bitového čísla 4A3B2C1D na adresu 100:
… | 100 | 101 | 102 | 103 | … |
… | 4A | 3B | 2C | 1D | … |
Adresu zapisujeme ve tvaru segment:offset
takže v podstatě sečteme segment a vpravo posunutý (o jeden řád) offset a dostaneme rozsah adresy.
příklad: Zápis 01A5:001216 představuje tedy dvacetibitovou adresu 01A6216
Zásobník pak funguje jako segment a jeho položky jsou offset. V jednom segmentu tedy nevytečeme dál jak 64 kB.
V tomto 16bitovém registru se nastavuje chování procesoru a různé stavy při výpočtech. Např. (sedmý bit – ZF (Zero Flag) je nastaven při nulovém výsledku právě dokončené operace. Osmý bit – SF (Sign Flag) je kopií znaménkového bitu výsledku operace.)
SS – stack segment
SP – stack pointer
SS:SP – přesné misto v SS zásobníku
Vnější (gen. technickými prostředky)
Vnitřní (gen. programově)
Každé přerušení je identifikováno svou hodnotou.
CAP Mezi tento vývod a vývod GND musí být zapojen kondenzátor kapacity 0,047 μF ±20% 12V
vyhlazující nežádoucí napěťové zákmity.
PEREQ Signálem koprocesor žádá procesor o vyslání operandu.
PEACK Signálem procesor oznamuje koprocesoru, že vysílá operand.
BUSY Aktivní úroveň signálu oznamuje, že koprocesor provádí výpočet. Signál je testován instrukcí WAIT.
ERROR Signálem koprocesor oznamuje chybový stav.
Reálný režim
Chráněný režim
Rozdíl reálného režimu oproti 8086
80286:
F F F F + F F F F
1 0 F F E F (tj. 1 MB + 65 51910)
především pro informace o režimu. Využito pouze 4 bity z 16
úrovně oprávnění (privilege levels) – v příznakovém registru na 2 bitech
nejvyšší po nejnižší
0 1 2 3
úroveň 0 . . . jádro operačního systému (řízení procesoru, V/V operací),
úroveň 1 . . . služby poskytované operačním systémem (plánování procesů, organizace V/V, přidělování prostředků),
úroveň 2 . . . systémové programy a podprogramy z knihoven (systém obsluhy souborů, správa knihoven),
úroveň 3 . . . uživatelské aplikace.
Virtuální adresa až 1 GB
Ta se skládá z 16bitového Selektoru a 16bitového offsetu.
Selektor obsahuje obsahuje ale adresu na 13 bitech (další 3 nesou info o úrovni oprávnění atd.).
Adresa ze selektoru ukazuje do tabulky (GDT/LDT - obsahuje 2^13 položek).
V této tabulce, která popisuje segmenty v reálné paměti, je na jednom řádku (64 bitů) info o segmentu – 1 B, kde segment začíná tzv. báze segmentu – 3 B , limit segmentu – 2 B a 2 B jsou prázdné.
Z báze segmentu a offsetu se složi 24 bitová reálná adresa. → 16 MB
Registry GDTR a LDTR – kde jsou umístěny tabulky GDT a LDT.
a 32bitového offsetu (tj. adresuje 64 TB virtuální paměti). Tato adresa je algoritmem segmentační
jednotky převedena na lineární adresu.
lineární adresa ukazuje už přímo do fyzické paměti.
(tj. adresuje 4 GB fyzické paměti). Není-li stránkovací jednotka zapnuta, je fyzická adresa totožná
s lineární adresou.
logická adresa → lineární adresa → fyzická adresa
Rámec a stránka o velikosti 4 kB.
Pro využití se musí zapnout stránkování v procesoru.
Oproti 386 je rozšířen o:
opět doplněno o nové informace-položky v registrech (řídící, příznakový specifikátor stránkového adresáře…)
V procesoru Pentium jsou integrovány všechny vlastnosti procesoru Intel486. Navíc poskytuje tato
významná rozšíření:
Předvídáni podmíněných skoků – (Branch Target Buffer)
Párování instrukcí
Režim správy systému (SMM) – podobný reálnému režimu. Nejsou v něm úrovně oprávnění. Lze zde provádět V/V operace a adresovat celou 4GB kapacitu fyzické paměti.
x86-64 architektura
režim, žádný reálný, žádný V86 režim)
Vnější paměť představuje v architektuře počítače paměť určenou k trvalému ukládání informací (programů a dat), její obsah se vypnutím počítače neztrácí. K vnější paměti nemá procesor počítače zpravidla přímý přístup. Srovnej s vnitřní pamětí. Vnější paměť můžeme rozdělit na stálou a výměnou paměť. Operační systém k přístupu do vnější paměti používá ovladače zařízení a data jsou organizována do souborů podle pravidel použitého souborového systému. Výměnná paměť obvykle používá pro uložení dat výměnná datová média.
Mezi stálou vnější paměť počítače patří:
Data jsou na povrchu pevného disku organizována do soustředných kružnic zvaných stopy, každá stopa obsahuje pevný anebo proměnný počet sektorů. Z důvodu efektivnějšího využití plochy disku je povrch většinou rozdělen do několika zón, každá zóna má různý počet sektorů na stopu. Sektor je nejmenší adresovatelnou jednotkou disku, má pevnou délku (donedávna 512 byte na sektor, nyní by se již po domluvě výrobců měly vyrábět disky s 4 KB na sektor). Pokud disk obsahuje více povrchů, všechny stopy, které jsou přístupné bez pohybu čtecí hlavičky, se nazývají cylinder (válec). Uspořádání stop, povrchů a sektorů se nazývá geometrie disku.
Adresa fyzického sektoru na disku se skládá z čísla stopy (cylindru), čísla povrchu a čísla sektoru.
Pro přístup k datům disku se používá starší metoda adresace disku CHS, která disk adresuje podle jeho geometrie (odtud název CHS - cylinder, head, sector). Hlavní nevýhodou je u osobních počítačů IBM PC omezená kapacita takto adresovaného disku (8 GB) a nutnost znát geometrii disku. U disků vyšších kapacit na rozhraní ATA, již neodpovídá zdánlivá geometrie disku skutečné fyzické implementaci (viz CHS).
Novější metoda pro adresaci disku je (u rozhraní ATA) LBA, sektory se číslují lineárně. Není třeba znát geometrii disku, max. kapacita disku je až 144 PB (144 miliónů GB). Rozhraní SCSI používá lineární číslování sektorů disku již od své první verze. Ostatní novější rozhraní již převážně metodu jako je LBA používají.
Výměnná vnější paměť počítače patří:
Jako vnitřní paměť se u počítače označuje paměť, ke které má zpravidla procesor přímý přístup. Vnitřní paměť je zpravidla volatilní (nestálá) a po vypnutí počítače se její obsah ztrácí. Vnitřní pamětí se v architektuře počítače označuje paměť určená pro uložení strojového kódu běžících procesů a pro data těmito procesy právě zpracovávaná. Srovnej s vnější pamětí.
O správu obsahu vnitřní paměti, alokace paměti pro jednotlivé procesy se zpravidla stará operační systém, pro přístup do ostatních pamětí (video paměť, konfigurační registry apod.) jsou zpravidla použity ovladače zařízení.
Jako vnitřní paměť se zpravidla označuje:
Ukládání(rep. přístup) dat do vnitřní a vnější paměti se liší.
Do vnitřní paměti se přistupuje, jak již je zmíněno výše, buť přímo (registry, cache) anebo pomocí segmentace resp. stránkování (RAM).
Práce s vnější pamětí je ale jiná (musíme řešit implementační problém přístupu na disk – co nejrychleji číst data popřeházená na disku).
Existuje několik přístupů
soubor je na disku uložen v souvislé posloupnosti datových bloků
každý datový blok obsahuje data a ukazatel na následující datový blok
alokace datových bloků je založená na zřetězeném seznamu, ale ukazatele na následující datový blok jsou uloženy v tabulce FAT
i-node je struktura, která obsahuje jak atributy souboru, tak adresy datových bloků, ve kterých je uložen obsah souboru
Více o přístupu k vnějšímu disku je v otázce Organizace souborů
Rozhraní:
Rozhraní Centronics (EPSON)
Paralelní rozhraní určené pro výstup informace
V.24 je rozhraní přizpůsobené pro telefonní linky:
Nulmodem je metoda propojení dvou počítačů pomocí RS-232 tak, že vodiče pro přenos a pro příjem jsou v obou směrech prohozené. Jedná se o klasické propojení počítačů pomocí „seriového kabelu“.
Idea:
USB 1.x (1996) v.1.0 1994-1996: Compaq, Intel, Microsoft a NEC, v.1.1 1998
Rychlost 1,5 Mb/s nebo 12 Mb/s
USB 2.0 (1999) Rychlost 480 Mb/s (teoretická rychlost)
USB 3.0 (2008) Přenosová rychlost je 5 Gbit/s. Nová technologie má 8 vodičů namísto původních 4, přesto zpětně podporuje USB 2.0.
Master/Slave protokol Komunikace je řízena/vyvolávaná počítačem (host), max. 127 zařízení.
Ochrana proti zkratu a přepětí Dovoluje se připojení/odpojení zařízení bez vypnutí počítače. Nutnost
ochrany proti elstat. výboji - člověk až 15 kV na koberci.
Zapojení
Čtyřdrátová sběrnice:
+5V
data -
data +
zem
Příklady V/V zařízení: myš, klávesnice,tablet, tiskárna, monitor, touchpad… prostě vše okolo samotného PC.
Přednášky pro Výpočetní systémy - verze pro tisk, autorem je doc. Ing. Michal Brandejs, CSc.
Petr Kott
petr.kott@post.cz
Otázku si přečetl pan RNDr. Vlastislav Dohnal a rámcově prošel. Jeho podněty pro doplnění textu, opravy nesrovnalostí a odstranění matoucích či k otázce se nevztahujících textů byly do otázky zaneseny. Tato kontrola je jen rámcová, stále se může stát, že v otázce zůstala zapomenutá chybka či nesrovnalost, vyučující za toto nenese odpovědnost, berte tuto rámcovou kontrolu jako formu pomoci od vyučujících pro studenty.