N-AP12
Zadání
Správa sítí, směrování, směrovací protokoly. Firewalls, řízení přístupu.
Správa sítí
Principem správy sítí je monitoring jednotlivých prvků a analýza výsledků.
Dle ISO je rozdělení správy sítě na:
Správa výkonu (SNMP)
Správa chyb (SNMP traps)
Správa konfigurací (často proprietární)
Správa účtování (detekce uživatelů)
Správa bezpečnosti (autorizace, ochrana před zneužitím)
SNMP (Simple Network Management Protocol)
Rozlišuje se mezi stranou monitorovanou (hlídaný systém) a monitorovací (sběrna dat).
Tyto strany mohou běžet buď odděleně na různých fyzických strojích, nebo v rámci jednoho stroje.
SNMP operace - označuje komunikaci mezi agentem a manažerem
Monitorovaná strana (hlídací systém)
Monitorovací strana (sběr dat)
spuštěn manažer
manager vznáší požadavky agentovi, zpravidla na zaslání požadovaných informací (zpráv)
Získaný obsah zpráv se může dále různým způsobem zpracovávat (tabulky, grafy, …)
SNMP TRAP - past na události, jde o konfiguraci agenta, kdy agent může zaslat manažerovi informace (SNMP MESSAGE) automaticky bez jeho požadavku.
K tomu dojde zpravidla potom, kdy byla splněna předem definovaná podmínka (výpadek, kolize, dosažení hraniční hodnoty, …), agent nečeká na odpověď.
Ostatní:
Slouží k získávání a nastavování hodnot na zařízeních
Základem SNMP je definice objektů. Např. COUNTER – čítač paketů rozhraní, INTEGER – index rozhraní atd. Tyto informace jsou pak sdruženy do modulů.
Jazyk pro definici dat se nazývá SMI.
SNMP funguje na principu request – response, kdy řídící subjekt vydá požadavek, ten je přenesen řídícímu agentu spravované entity a následně je zpět přenesena odpověď.
Má tři verze: druhá obsahuje navíc autentizaci a třetí šifrování. Nejvíce zařízení podporuje druhou verzi.
Směrování
Směrování (routing) označuje určování cest datagramů v prostředí počítačových sítí. Směrování zajišťují nejen routery, ale i koncové stanice (při vysílání) a jeho úkolem je doručit datagram (resp. paket) adresátovi, pokud možno co nejefektivnější cestou. Směrování zajišťuje síťová vrstva modelu ISO/OSI a je využíváno v lokálních sítích LAN i na Internetu, kde jsou dnes směrovány zejména IP datagramy. Síťová infrastruktura mezi odesílatelem a adresátem paketu může být velmi složitá, a proto se směrování zpravidla nezabývá celou cestou paketu, ale řeší vždy jen jeden krok, tj. komu datagram předat jako dalšímu. Pakety prochází řadou směrovačů. Směrování může být statické i dynamické.
Směrovací tabulka
Směrovací tabulka obsahuje informace, které jsou nutné při rozhodování o směrování.
Záznamy jsou ve směrovací tabulce rozděleny do řádků, přičemž každý obsahuje jednu směrovací informaci.
Řádky jsou seřazeny od nejkonkrétnějších (nejdelší maska sítě) po nejobecnější (kratší maska sítě), přičemž posledním záznamem je generalizovaný odkaz (implicitní brána) na nejbližší router, kterým v případě sítí používajících TCP/IP „vede cesta do Internetu“ (anglicky default gateway).
Každý záznam (tj. řádek) ve směrovací tabulce obsahuje několik informací (ne nutně v uvedeném pořadí, typicky bývají zaznamenány další údaje, které nejsou pro výklad nezbytně nutné, tabulka je pro IP sítě):
cíl (Network Destination) – obsahuje číslo cílové podsítě, pro kterou je záznam v tabulce proveden ve formátu IP adresy (např. 10.0.0.0)
maska podsítě (Netmask) – maska ve spojení s číslem podsítě vymezuje rozsah IP adres, pro které je záznam platný (např. 255.255.255.0)
brána (Gateway) – IP adresa routeru, kterému má případně být IP datagram předán (není vyplněno v případě, že je podsíť přímo dosažitelná, tj. nachází se přímo za v záznamu uvedeným rozhraním)
síťové rozhraní (Interface) – skrze které síťové rozhraní je nutné IP datagram odeslat, pokud záznam odpovídá hledanému cíli
Statické směrování
Při statickém (též neadaptivním) směrování nejsou za běhu počítače záznamy ve směrovací tabulce nijak měněny. Může je do ní zapsat správce počítače (typicky podle údajů poskytnutých správcem příslušné počítačové sítě) nebo jsou do tabulky zapsány při startu počítače. Záznamy mohou být uchovány v konfiguračním souboru (v Microsoft Windows pak v registrech) nebo poskytovány například pomocí protokolu DHCP.
Statické směrování typicky používají koncové stanice nebo routery v malých počítačových sítích (LAN), protože záznamy není nutné v průběhu činnosti zařízení měnit a nebo proto, že jsou záznamy jednoduché.
známe topologii
existuje centrální směrovací tabulka, bývá zpracovávána „ručně“ off-line. Díky tomu může být optimální pro danou topologii vzhledem k zadaným kritériím
výhodou je jednoduchost, nevýhoda je vyšší citlivost na výpadky v síti a zátěž
Dynamické směrování
Dynamické (adaptivní) směrování průběžně reaguje na změny v počítačové síti (přidávání nebo odebírání podsítí) a přizpůsobuje jim obsah směrovací tabulky. Podle způsobu, jakým si jednotlivá zařízení vyměňují informace o změnách v počítačové síti, lze dynamické směrování rozdělit do několika základních skupin (které se vzájemně prolínají a kombinují). Pro distribuci těchto informací mezi směrovači se používají různé směrovací protokoly (viz níže).
Směrovací schémata mohou být:
Distribuovaná vs. centralizovaná
„Krok za krokem“ vs. zdrojová
Deterministická vs. stochastická
Jednocestná vs. vícecestná
Dynamická vs. statický výběr cest
… a Internet je… červený
Směrování v Internetu
Jelikož jsou rozměry Internetu obrovské, je v něm směrování realizováno hierarchicky. Celý Internet je rozdělen na autonomní systémy (Autonomous System, AS). Autonomní systém je část sítě s jednotnou směrovací politikou vůči zbytku Internetu. Typickým příkladem je síť jednoho poskytovatele připojení do Internetu a jeho připojených zákazníků. Uvnitř autonomního systému se typicky používá směrovací protokol IGP (Interior Gateway Protocol). Předávání směrovacích informací mezi autonomními systémy řeší směrovací protokol EGP (Exterior Gateway Protocol).
Používané směrovací protokoly
Směrovací protokoly
Funkce
Vlastnosti
Správnost
Jednoduchost
Robustnost
Stabilita
Spravedlivost
Efektivnost
Optimálnost
Výkonnostní kritéria
Statické algoritmy
jednorázové tabulky (často ručně vytvořené)
neflexibilní, hodí se pro statickou topologii
lze je dobře optimalizovat
Dynamické algoritmy
Jsou dostatečně flexibilní a robustní, potřebují protokol pro zajištění aktualizace směrovacích tabulek. Dělí se na:
centralizované - směrovače zasílají informace o stavu okolní sítě do jednoho centra. Řídící centrum sestavuje mapu sítě, vypočítá směrovací tabulky a rozesílá je směrovačům. Z pohledu směrovače je tento přístup velmi jednoduchý (pošle hlášení a za chvíli dostane směrovací tabulku). Navíc centrum má k dispozici kompletní mapu sítě, takže dokáže globálně určit optimální tabulky. Hlavním problémem centralizovaného přístupu je špatná škálovatelnost, protože zatěžuje přenosové kapacity sítě režijním provozem tím více, čím větší je obsluhovaná síť. Velikost sítě, kterou lze takto směrovat, je proto omezená. Dílčí problém představuje i synchronizace tabulek – směrovače poblíž centra je dostávají dříve. Centralizované směrování se proto nedočkalo širšího uplatnění.
distribuované - Informace o změnách se předávají postupně mezi sousedními směrovači, až se rozšíří do celé sítě. Tento přístup je dostatečně pružný a robustní, aby zvládl i dost rozlehlé sítě. Skutečnost, že Internet stojí na distribuovaných algoritmech, je nejlepším vysvědčením životaschopnosti tohoto konceptu. Konkrétní přístupy a mechanismy se výrazně liší. Nejvýznamnějšími představiteli distribuovaných protokolů jsou: RIP, OSPF, BGP.
hierarchické - Řeší problém rozlehlých sítí a neúměrné velikosti směrovacích informací tím, že síť rozdělují do několika relativně samostatných oblastí (autonomních systémů). Záplavové informace o změně v topologii sítě se šíří pouze v rámci oblasti. O výměnu souhrnných informací mezi oblastmi se starají hraniční směrovače (propojující jednotlivé oblasti mezi sebou). Jedna oblast tedy dostává o ostatních oblastech pouze souhrnné informace (s agregovanými prefixy). Tento způsob nabízí např. protokol OSPF.
Směrování Distance Vector
Předpoklad: každý směrovač zná pouze cestu (adresa) a cenu (hrana) k sousedům
Cíl: směrovací tabulka pro každý cíl v každém směrovači
Idea: oznam sousedům svou představu tabulky
Distance Vector = dvojice <Cíl, Cena>
využívá Bellman-Fordův algoritmus
inicializace – sousedé se známou cenou, zbývající uzly mají cenu nastavenu na nekonečno
Periodické zasílání kopií DV sousedům
Problém zacyklení (při výpadku hrany) řešen dělením horizontu, směrovač nikdy nesděluje cestu zpět k uzlu, od nějž se ji dozvěděl
Typický zástupce: RIP (Routing Information Protocol)
Směrování Link State
Stejný předpoklad a cíl jako u DV
využívá Dijkstrův algoritmus
Idea: šíří se topologie, cesty si směrovače počítají samy
Pracuje ve dvou krocích
šíření topologie (broadcast)
výpočet nejkratší cesty (Dijkstra)
Typický zástupce: OSPF (Open Shortest Path First)
Firewally
Firewall představuje logické odpojení od Internetu, které v podstatě rozliší mezi vnitřní a vnější sítí. Provoz, který jím pak prochází filtruje na základě nějakých pravidel. Firewall může fungovat buď na úrovni paketů nebo na úrovni aplikací – aplikační brána. Příkladem takového zařízení je router s překladem adres (NAT), i když nejde přímo o firewall.
Paketový firewall (packet filter) funguje na základě analýzy zdrojové a cílové adresy a portů a řídících dat. Umí např. zabránit podvržení adresy zvenčí, umí blokovat iniciaci spojení zvenčí, ale povolit iniciaci spojení zevnitř sítě atd. Analyzuje hlavičky každého datagramu
Aplikační brána komunikuje přímo s uživatelovou aplikací – komunikace může být i transparentní. Příkladem je HTTP proxy nebo antivirový server pro kontrolu pošty. Kontroluje obsah datagramů
Řízení přístupu
Předměty
PA159 - Počítačové sítě a jejich aplikace I
PA160 - Počítačové sítě a jejich aplikace II
PV005 - Služby počítačových sítí
Vypracoval
Tomáš Hřebíček, 256479
Marek Menšík, 255679
Literatura a zdroje