Obsah

N-INS 10. Základy práva pro informatiky

Zadání: Základy práva pro informatiky - otázky legislativní pravomoci a působnosti, základy obchodního práva, občanského práva a správního práva.

Vypracování

Otázky legislativní pravomoci a působnosti

viď. Ústava České republiky (http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html)
- udáva právomoci prezidentovi, komorám, ústavnému súdu
- udáva počet poslancov, dobu právomocí a pod.

Obchodné právo

Obchodné právo upravuje postavenie obchodníkov a vzťahov, do ktorých vstupujú.

Podnikanie - je sústavná činnosť uskutočňovaná samostatne podnikateľom vo vlastnom mene a na vlastnú zodpovednosť za účelom dosiahnutia zisku.
Podnikateľom podľa tohto zákona je:

Podnik a obchodní jmění

Podnikem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit.
Obchodním majetkem podnikatele, který je fyzickou osobou, se pro účely tohoto zákona rozumí majetek (věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty), který patří podnikateli a slouží nebo je určen k jeho podnikání. Obchodním majetkem podnikatele, který je právnickou osobou, se rozumí veškerý jeho majetek.
Pro účely tohoto zákona se soubor obchodního majetku a závazků vzniklých podnikateli, který je fyzickou osobou, v souvislosti s podnikáním označuje jako obchodní jmění. Jměním podnikatele, který je právnickou osobou, je soubor jeho veškerého majetku a závazků.

Obchodní firma

Obchodní firma je název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou.
Na podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku se nevztahují ustanovení o firmě. Právní úkony je povinen činit, je-li fyzickou osobou, pod svým jménem a příjmením, a je-li právnickou osobou, pod svým názvem.

Obchodní tajemství

Obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje.

Obchodní rejstřík

Obchodní rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se podnikatelů, popřípadě jiných osob, o nichž to stanoví zvláštní zákon.
Skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne, ke kterému byl zápis proveden. Proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti.
Obchodní rejstřík je veden soudem (dále jen „rejstříkový soud“) určeným k tomu zvláštním zákonem.

Účetnictví podnikatelů

Podnikatelé jsou povinni vést účetnictví v rozsahu a způsobem stanoveným zvláštním zákonem.
Podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku účtují v soustavě podvojného účetnictví o stavu a pohybu obchodního majetku a závazků, čistého obchodního jmění, o nákladech, výnosech a zisku nebo ztrátě podniku.
Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, účtují podnikatelé, kteří nejsou zapsáni v obchodním rejstříku, v soustavě jednoduchého účetnictví o příjmech a výdajích, obchodním majetku, jakož i o závazcích tak, aby bylo možné zjistit čisté obchodní jmění a výsledek hospodaření.

Obchodní společnosti a družstvo

  1. Veřejná obchodní společnost - na základe spoločenskej zmluvy sú združené fyzické či právnické osoby (min. 2), ktoré ručia celým svojim majetkom. Nemusia vkladať počiatočný vklad do spoločnosti. Strata a zisk sa delí rovným dielom, ak nie je v spoločenskej zmluve určené inak.
  2. Komanditní společnost - prechod medzi osobnou a kapitálovou spoločnosťou. Majitelia spoločnosti sú komandisti a komplementári. Komandisti musia vložiť počiatočný vklad (min. 5 000,- za každého), ručia len do výšky vkladu. Komplementari neskladajú vklad, ale ručia svojim majetkom. Komandisti zastávajú dozornú a kontrolnú rolu, komplementari vedú a zastupujú spoločnosť.
  3. Společnost s ručením omezeným - všetci majitelia vkladajú počiatočný vklad (min 200 000,- za spoločnosť a 20 000,- za jednotlivca), ručia len do výšky vkladu. Združujú sa na základe spoločenskej zmluvy. Spločnosť musí mať určený štatutárny orgán (najvyšší orgánom je valná hromada, ktorej členom je každý spoločník).
  4. Akciová společnost
  5. Družstvo

Obchodní závazkové vztahy

Ostatné časti obchodného práva

Do obchodného práva patrí aj poistenie, cenné papiere, nekalá súťaž (ako napr. klamavá súťaž, podplácanie, nebezpečie zámeny s iným produktom)

Občanské právo (hmotné)

Účastníci občanskoprávních vztahů

  1. Fyzické osoby
    • Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením a smrtí tato způsobilost zanikne.
    • Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí (18 let, před dosažením 18 let se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství).
    • Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví.
  2. Právnické osoby sú
    • sdružení fyzických nebo právnických osob (korporácie),
    • účelová sdružení majetku (nadácie, nadačné fondy),
    • jednotky územní samosprávy (obce, kraje),
    • jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon.

Účastníci občanskoprávních vztahů

  1. zákonné zastoupení - pokud nejsou fyzické osoby k právním úkonům způsobilé, jednají za ně jejich zákonní zástupci.
  2. zastoupení na základě plné moci - při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění.

Právní úkony

Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

  1. Forma a obsah - projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.
  2. Odporovatelnost - Věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch.
  3. Smlouvy (spotřebitelské) - Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.
  4. Neplatnost smlouvy - Právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně.
  5. Odstoupení od smlouvy
    • uzatvorenie zmluvy pri komunikácii na diaľku, spotřebitel má právo od smlouvy odstoupit do 14 dnů od převzetí plnění. V případě, že dodavatel nepředal spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně nebo jiným obdobným způsobem podle ustanovení odstavců 4 a 6, činí tato lhůta pro odstoupení 3 měsíce od převzetí plnění.
    • smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo nemá-li dodavatel žádné stálé místo k podnikání, může spotřebitel od smlouvy písemně odstoupit do 7 dnů od jejího uzavření; nedošlo-li dosud ke splnění dodávky zboží či služeb odavatelem, může od smlouvy odstoupit do 1 měsíce.
    • Dodavatel musí spotřebitele písemně upozornit na právo odstoupit od smlouvy nejpozději při uzavření smlouvy.

Promlčení

Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

Vlastnické právo

Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s nimi.

  1. Nabývání vlastnictví, vydržení - Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.
  2. Spoluvlastnictví a společné jmění - Věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků. Společné jmění může vzniknout jen mezi manžely.
  3. Věcné břemeno - Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.
  4. Právo zástavní a zadržovací - Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. Zadržovací právo - kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji zadržet k zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by jinak byl povinen věc vydat. Zadržovací právo vzniká i k zajištění dosud nesplatné pohledávky, pokud byl proti dlužníku podán návrh na konkurs.

Odpovědnost

  1. Předcházení hrozícím škodám - Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.
  2. Odpovědnost za škodu:
    • obecná odpovědnost - Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.
    • odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání
    • odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům
    • odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků
    • odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným
    • odpovědnost za škodu způsobenou na vznesených nebo odložených věcech

3. Bezdůvodné obohacení - Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

Dědění

  1. Nabývání dědictví (odmítnutí, nezpůsobilost, vydědění, přechod dluhů)
    • Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele. Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů.
    • Dědic může dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí stát ústním prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením jemu zaslaným.
    • Nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil.
    • Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže:
      1. v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,
      2. o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,
      3. byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku,
      4. trvale vede nezřízený život.
    • Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí.
  2. Dědění ze zákona - V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel, každý z nich stejným dílem. Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí v druhé skupině manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
  3. Dědění ze závěti - Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.

Závazkové právo

  1. Obsah závazků - dlužník je povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet nebo něco trpět a věřitel je oprávněn to od něj požadovat.
  2. Odpovědnost za vady - Kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc v době plnění má vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, že je ji možno použít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a že věc nemá právní vady.
  3. Společná práva a společné závazky - Má-li dlužník splnit dluh více věřitelům a jde-li o plnění dělitelné, může každý věřitel požadovat jen svůj díl; není-li jiné dohody, je dlužník oprávněn plnit každému z věřitelů stejný díl. Jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.
  4. Změny v obsahu závazků - dohoda stran, prodlení dlužníka, prodlení věřitele
  5. Změny v osobě věřitele nebo dlužníka - postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku, poukázka, poukázka na cenné papíry.
  6. Zajištění závazků - smluvní pokuta, ručení, dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů, zástavní smlouva atď.
  7. Zánik závazků - splnění dluhu, dohoda, nemožnost plnění, uplynutí doby, smrt dlužníka nebo věřitele, započtení, výpověď …

Smluvní typy

  1. Kupní a směnná smlouva
  2. Darovací smlouva
  3. Smlouva o dílo
  4. Smlouva o půjčce
  5. Smlouva o vypůjčce
  6. Nájemní smlouva
  7. Příkazní smlouva
  8. Jednatelství bez příkazu
  9. Smlouva o úschově
  10. Smlouva o ubytování
  11. Smlouva o přepravě
  12. Smlouva zprostředkovatelská
  13. Vklady
  14. Pojistné smlouvy
  15. Smlouva o sdružení
  16. Smlouva o důchodu
  17. Sázka a hra
  18. Veřejná soutež
  19. Veřejný příslib
  20. Cestovní smlouva

Občanské právo (procesní)

Soudy

V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

Příslušnost

Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy. Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně (v obchodních věcech, projednání žaloby, o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů). O odvoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.

Úkony soudu a účastníků

  1. Rozhodování:
    • samosoudce - v řízení před okresním soudem, krajským soudem.
    • senátu - v řízení před okresním soudem, krajským soudem, v odvolacím řízení, vrchním a nejvyšším soudem.
    • notáře jako soudního komisaře - soud pověří notáře, aby jako soudní komisař za odměnu provedl úkony v řízení o dědictví.
    • vyšších soudních úředníků - Zvláštní zákon stanoví, ve kterých jednoduchých věcech mohou samostatně rozhodovat a ve kterých dalších věcech mohou samostatně provádět jednotlivé úkony vyšší soudní úředníci. Tento zvláštní zákon stanoví též kvalifikační a další předpoklady pro výkon funkce vyššího soudního úředníka.
  2. účastníků
    • podání - Podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky nebo telefaxem. Ústně do protokolu je možno podání učinit, jde-li o návrh na zahájení řízení o povolení uzavřít manželství, o určení a popření rodičovství, o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, o osvojení a řízení, které lze zahájit i bez návrhu, a návrh na výkon rozhodnutí v těchto řízeních vydaných.
    • nahlížení do spisu - Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do soudního spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy.
  3. doručování - Písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu.
  4. uveřejňování vyhlášek - Povinnost soudu zveřejnit vyhláškou nebo jiným způsobem určité údaje, stanovená v zákoně, je splněna jejich uveřejněním v Obchodním věstníku,62) neomezuje-li se zákon na zveřejnění údajů jen na úřední desce soudu; tím není dotčena zákonem stanovená povinnost uveřejnění údajů v tisku nebo jiným vhodným způsobem.
  5. předvolání a předvádění - Předvolání k soudu: písemně, telegraficky, v elektronické podobě, telefonicky, telefaxem, ústně.
  6. pořádkové opatření - Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil povinnosti uvedené v § 294 a 295, může předseda senátu uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč. Pořádkové pokuty připadají státu.

Činnost soudu před zahájením řízení

  1. Smírčí řízení (na návrh jednej zo strán, pokus o mier)
  2. Řízení o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů
  3. Předběžná opatření (napr. odsťahovanie .. ak hrozí nejaké nebezpečenstvo al. problém)
  4. Zajišťování důkazů (v prípade, že by sa dôkaz nemusal dať neskôr predviesť)

Řízení v prvním stupni

  1. Jednání soudu
  2. Dokazování
  3. Náklady řízení
  4. Rozhodnutí:
    • rozsudek (pro uznání, pro zmeškání)
    • usnesení
    • platební rozkaz

Opravné prostředky

  1. Odvolání
  2. Žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost (napr. účastník nemal spôsobilosť byť účastníkom, rozsudok nenáleží do právomoci súdu, skôr neznáme/nedostupné skutočnosti)
  3. Dovolání

Výkon rozhodnutí

  1. Srážky ze mzdy
  2. Přikázání pohledávky
  3. Prodej movitých věcí a nemovitostí
  4. Prodej podniku
  5. Zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem
  6. Vyklizení
  7. Odebrání věci
  8. Rozdělení společné věci
  9. Provedení prací a výkonů
  10. Prodejem zastavených movitých věcí a nemovitostí.

Základy správního práva

Správní právo je odvětví veřejného práva. Z hlediska právního pozitivizmu je souborem veřejnoprávních norem, které upravují organizaci a činnost veřejné správy, vytváření administrativněprávních vztahů. Upravuje působnost výkonné moci ve státě, činnost státu a veřejnoprávních korporací. Jeho funkcí je regulovat společenské vztahy, které vznikají ve sféře a při výkonu veřejné správy.

Z obecného hlediska se správní právo člení na:

Správní právo hmotné nese v sobě normy, které upravují jednotlivé společenské situace, na něž lze správní právo aplikovat, a to tak, že říká, „co je a co není dovoleno, co platí a co neplatí“. Jde např o násl. právní normy - zákon o matrikách, zákon a ochraně průmyslových vzorů, stavební řád apod.

Správní právo procesní reguluje, jak má být právo hmotné aplikováno, tj. samotnou aplikační činnost správních orgánů (procesní postup orgánů). Jinými slovy reguluje způsob, jak se mají správní orgány chovat při prosazování svých zákonem regulovaných zájmů a jaká práva a povinnosti má na druhé straně účastník správního řízení. Stěžejní procesní normou je v tomto případě správní řád.

Předměty

PV119 Základy práva pro informatiky PV120 Informační právo

Použité zdroje

Šmíd, Vladimír. PV119 Základy práva pro informatiky [online]. 2012. Brno, 2012 [cit. 2012-01-19]. Dostupné z WWW:<http://www.fi.muni.cz/~smid/zaklprav.html>
Hajn, Pavel. PV057 Účetnictví a finance [online]. 2012. Brno, 2012 [cit. 2012-01-19]. Dostupné z WWW:<https://is.muni.cz/auth/el/1433/jaro2011/PV057/um/UCET.doc>

Vypracoval

Radoslav Šupolík, https://is.muni.cz/auth/osoba/365429, 365429@mail.muni.cz
Aktualny stav - hotovo