Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

Obě strany předchozí revize Předchozí verze
Následující verze
Předchozí verze
home:prog:ap5 [2008/06/21 18:16]
vitek Doplnena informace o rozhrani dle diskuse a drobne formatovani
home:prog:ap5 [2020/04/12 16:56] (aktuální)
Řádek 1: Řádek 1:
 +====== AP5, IN5 Operační systémy ======
 + 
 +Architektury operačních systémů, rozhraní operačních systémů. Procesy, synchronizace procesů, uváznutí a metody ochrany proti uváznutí. Práce s pamětí, logický a fyzický adresový prostor, správa paměti a způsoby jejího provádění.
  
 +===== Architektury operačních systémů, rozhraní operačních systémů =====
 +=== Generické komponenty OS  ===
 +  * Správa procesorů
 +  * Správa procesů (proces – činnost řízená programem)
 +  * Správa (hlavní, vnitřní) paměti
 +  * Správa souborů
 +  * Správa I/O systémů
 +  * Správa vnější (sekundární) paměti
 +  * Networking, distribuované systémy
 +  * Systém ochran
 +  * Interpret příkazů (mnohdy nadstavba OS – kategorie systémové programy)
 +
 +
 +== Architektury ==
 +Podle architektury operačního systému se typicky rozlišuje: ​
 +  * //​**mikrokernel**//​ (mikrojádro,​ jádro je velice jednoduché a obsahuje pouze zcela základní funkce, zbytek operačního systému je mimo toto jádro v aplikacích) ​
 +  ​
 +  * //​**makrokernel**//​ (monolitické jádro, jádro je rozsáhlé, obsahuje velké množství funkcí pro všechny aspekty činnosti operačního systému včetně například souborového systému). ​
 +
 +  *Jakýmsi kompromisem je //​**modulární jádro**//, které je fakticky makrojádrem (celé běží v privilegovaném režimu) ovšem jeho značná část je tvořena takzvanými moduly, které je možné přidávat a odebírat za běhu systému.
 +
 +
 +== Rozhraní ==
 +
 +  * **uživatelské rozhraní** -- interpret příkazů (command.com,​ shell, …), 
 +  * **rozhraní služeb OS** -- zpřístupnění služeb OS procesům (má každý OS) 
 +
 +===== Procesy =====
 +===Proces====
 +  * je program zavedený do operační paměti, který je prováděn procesorem. Proces obsahuje nejen kód programu, ale i dynamicky se měnící data, která proces zpracovává. ​
 +  *používá systémové prostředky počítače,​ které mu přidělil operační systém ("​vlastní"​ tyto prostředky)
 +  * je jednoznačně rozpoznatelný (unikátní PID - Process ID)
 +
 +===Význam procesu v OS===
 +  * OS maximalizuje využití procesoru prokládáním běhu procesů (minimalizuje tak dobu odpovědi)
 +  * OS spravuje zdroje přidělováním procesům podle zvolené politiky (priorita, vzájemná výlučnost,​ zabraňuje uváznutí)
 +  * OS podporuje tvorbu procesu a jejich komunikaci ​
 +  * OS s multiprogramováním <color red> multiprogramování = multitasking</​color> ​
 +
 +===Data nutná pro spravování procesu=== ​
 +  * Stavové informace (registry procesoru, čítač instrukcí)
 +  * Informace nutné pro správu a řízení procesu (priorita procesu, stav procesu, inf. o používání zdroj, PID - proces identifier, inf. o používání paměti )
 +
 +===Stavy procesu===
 +    * Nový - proces je právě vytvářen
 +    * Běžící - proces je právě vykonáván nějakým CPU v systému
 +    * Čekající - proces čeká na nějakou událost/​události (například dokončení výpočtu jiného procesu)
 +    * Připravený - proces čeká na přidělení procesoru, je připraven vykonávat svou úlohu
 +    * Ukončený - proces ukončil svou činnost, ale ještě stále existuje
 +{{:​home:​prog:​procesy.jpg|}}
 +
 +=====Synchronizace procesů=====
 +Se souběžně běžícími procesy se můžeme setkat buď v přímo paralelním prostředí,​ kde je jedna paměť sdílena více procesy, nebo v prostředí distribuovaném,​ kde má každý proces vlastní lokální paměť. Hlavním problémem výskytu souběžných procesů je sdílení prostředků (paměť, zařízení,​ soubory, atd.) Tento problém se vyskytuje dokonce i v mnohouživatelských OS, kdy se např. řeší sdílení paměti mezi hlavní linií výpočtu v jádře a obslužnou rutinou přerušení při I/O operaci. Především při sdíleném přístupu do paměti nebo do souboru mohou vznikat neočekávané problémy – časové závislé chyby.
 +
 +==== Vzájemné vyloučení ====
 +Vzájemné vyloučení je prostředek,​ jak zamezit dvěma procesům, aby zároveň přistupovaly k určitým datům nebo prováděly současně určité operace. Jedná se obvykle o funkce, po nichž požadujeme,​ aby je jeden proces provedl celé sám bez přerušování jinými procesy. Obecně se těmto funkcím říká **kritické sekce**. Kritické sekci obvykle předchází tzv. preludium (vstup do KS) – místo soupeření procesů o vstup – a je ukončena tzv. postludiem (výstup z KS) – kritická sekce je opět uvolněna pro jiný proces.
 +
 +=== Kritická sekce ===
 +Problémem kritické sekce je umožnit přístup ke kritické oblasti procesům, které o to usilují, při dodržení následujících podmínek: ​
 +  *výhradní přístup - v každém okamžiku smí být v kritické sekci nejvýše jeden proces ​
 +  *vývoj - rozhodování o tom, který proces vstoupí do kritické sekce, ovlivňují pouze procesy, které o vstup do kritické sekce usilují; toto rozhodnutí pro žádný proces nemůže být odkládáno do nekonečna; nedodržení této podmínky může vést například k tomu, že je umožněna pouze striktní alternace (dva procesy se při průchodu kritickou sekcí musí pravidelně střídat) ​
 +  *omezené čekání; pokud jeden proces usiluje o vstup do kritické sekce, nemohou ostatní procesy tomuto vstupu zabránit tím, že se v kritické sekci neustále střídají - mohou do této kritické sekce vstoupit pouze omezený počet krát (zpravidla pouze jednou) ​
 +Pokud o přístup do kritické sekce usiluje některý proces v době, kdy je v ní jiný proces, případně o přístup usiluje v jednom okamžiku více procesů, je nutné některé z nich pozdržet. Toto pozdržení je možné realizovat smyčkou. Toto tzv. aktivní čekání (busy waiting) však zbytečně spotřebovává čas CPU - je možné čekající proces zablokovat a obnovit jeho běh až v okamžiku, kdy proces, který je v kritické sekci, tuto sekci opustí. ​
 +
 +=== Nástroje a algoritmy pro vzájemné vyloučení ===
 +  *aktivní čekání – softwarově – pouze vzájemná výlučnost R/W s pamětí, bez podpory programovacího jazyka / OS
 +  *aktivní čekání – speciální instrukce TST, EXCHANGE – bez podpory programovacího jazyka / OS
 +  *pasivní čekání – podpora v programovacím jazyku / OS: semafory, monitory, zasílání zpráv
 +
 +=== Sdílené vzájemné vyloučení === 
 +Jedná se o exkluzivní vzájemné vyloučení operací zápisu s jakoukoli jinou operací a sdílené čtení. U tohoto typu vzájemného vyloučení se objevuje také další typ úloh – tzv. úloha o čtenářích a písařích.
 +
 +== Úloha o čtenářích a písařích ==
 +  *libovolný počet čtenářů může číst ze sdílené oblasti, v jednom okamžiku smí do sdílené oblasti zapisovat pouze jeden písař, jestliže písař píše do sdílené oblasti, nesmí současně z ní číst žádný čtenář. ​
 +  *Příklad výskytu této úlohy v praxi může vypadat takto: sdílenou oblast reprezentuje knihovna programů, čtenáři nazveme sestavující programy a písařem může být knihovník.
 +  *Řešení úlohy o čtenářích a písařích:​
 +    *priorita čtenářů (pomocí semaforů) -- první čtenář zablokuje všechny písaře, poslední čtenář je uvolní, písaři mohou stárnout
 +    *priorita písařů (pomocí semaforů) -- první čtenář zablokuje všechny písaře, poslední čtenář je uvolní, první písař zakáže přístup novým čtenářům
 +    *priorita písařů (zasíláním zpráv) -- první čtenář zablokuje všechny písaře, poslední čtenář je uvolní, první písař zakáže přístup novým čtenářům,​ ke sdílené oblasti řídí přístup referenční monitor se třemi mailboxy, každý čtenář / písař má svůj mailbox
 +
 +
 +===== Uváznutí =====
 +Množina procesů P uvázla, jestliže každý proces Pi z P čeká na událost (uvolnění prostředků,​ zaslání zprávy), kterou vyvolá pouze některý z procesů P.
 +
 +=== Nutná a postačující podmínka uváznutí ===
 +  * Nutné podmínky uváznutí: ​
 +    - **vzájemné vyloučení** (//Mutual exclusion//​)
 +      * se sdíleným zdrojem může v jednom okamžiku pracovat právě jeden proces ​
 +    - **inkrementálnost požadavků** (též postupné uplatňování požadavků,​ //​Hold-and-Wait//​)
 +      * proces vlastnící nějaký zdroj potřebuje ke své činnosti zdroj další, který je však držen jiným procesem ​
 +    - **nepředbíhatelnost** (//No preemption//​)
 +      * zdroje lze uvolnit pouze procesem, který tyto vlastní a to pouze dobrovolně,​ až je nebude potřebovat ​
 +  * Postačující podmínka:
 +    * **cyklické čekání** (též zacyklení pořadí, //Circular Wait//)
 +      * důsledek prvních tří nutných podmínek
 +      * existuje množina //n// procesů (//​P<​sub>​0</​sub>​...P<​sub>​n</​sub>//​),​ kde proces //​P<​sub>​0</​sub>//​ čeká na uvolnění zdroje drženého procesem //​P<​sub>​1</​sub>//,​ //​P<​sub>​1</​sub>//​ čeká na uvolnění zdroje drženého //​P<​sub>​2</​sub>//​ atd. až //​P<​sub>​n</​sub>//​ čeká na uvolnění zdroje drženého //​P<​sub>​0</​sub>// ​
 +
 +=== Bezpečný stav ===
 +
 +Stav je bezpečný, jestliže **systém může alokovat zdroje každému procesu** (v mezích maximálního počtu) v nějakém pořadí a zároveň nenastane deadlock (uváznutí). Formálně, systém je v bezpečném stavu, jestliže existuje bezpečná sekvence. Sekvence procesů <P1, P2, ..., Pn> je bezpečná pro aktuální stav alokace, jestliže každému procesu Pi mohou být přiděleny požadované zdroje ze zdrojů volných + zdrojů držených procesy Pj, kde j < i. Za této situace, pokud zdroje požadované procesem Pi nejsou momentálně volné, potom Pi čeká, dokud nejsou ukončeny všechny procesy Pj. V momentě, kdy dokončeny jsou, Pi může dostat všechny požadované zdroje, splnit svou úlohu, zdroje uvolnit a skončit. Je-li proces Pi ukončen, může dostat všechny požadované zdroje proces Pi+1 atd. Pokud v systému neexistuje bezpečná sekvence, říkáme o něm, že není bezpečný.
 +
 +===Metody ochrany proti uváznutí===
 +  *ignorovat je - přestože tato strategie vypadá nepřijatelně,​ používá ji například OS Unix; v případě uváznutí musí zasáhnout některý z uživatelů a jeden nebo více procesů násilím ukončit; v krajním případě může být nutné znovu nastartovat celý systém ​
 +  *prevence uváznutí – ruší se platnost některé nutné podmínky
 +  *detekce uváznutí – detekuje se existence uváznutí a řeší se následky
 +  *vyhýbání se uváznutí – zamezuje se současné platnosti nutných podmínek
 +  *nepřímé metody (zneplatnění nutné podmínky)
 +    *virtualizace prostředků – rušení vzájemné výlučnosti (mimo spooling nepoužitelné)
 +    *požadování všech prostředků najednou – ruší se požadavek inkrementálnosti požadavků
 +      *klady: nemusí se nic odebírat, vhodné pro procesy s jednou nárazovou činností
 +      *zápory: neefektivní,​ možná prodleva při zahájení procesu
 +    *odebírání prostředků – ruší se vlastnost nepředbíhatelnosti procesů z hlediska používání prostředků
 +      *1. možnost: proces, jemuž byl odmítnut požadavek, uvolní vše co vlastní a o vše požádá znovu
 +      *2. možnost: jestliže proces požaduje prostředek držený jiným procesem, držitel je požádán, aby uvolnil vše co vlastní a o vše požádal znovu (procesy nesmí být stejné priority)
 +      *klady: vhodné pro prostředky s uchovatelným a obnovitelným stavem (FAP, procesor)
 +      *zápory: režijní ztráty, možnost cyklického restartu
 +  *přímé metody (nepřipuštění planosti postačující podmínky)
 +    *uspořádání prostředků – ruší se možnost vzniku zacyklení při čekání: procesy smí požadovat prostředky pouze ve stanoveném pořadí
 +      *klady: lze kontrolovat při kompilaci, nic se neřeší za běhu
 +      *zápory: neefektivní
 +
 +===Detekce uváznutí===
 +„každý dostává co chce kdy chce“, OS periodicky testuje existenci uváznutí (detekce cyklu v grafu), klady: žádný prostoj při zahájení, zápory: nutnost řešit uváznutí a posteriori
 +
 +===Způsoby řešení uváznutí===
 +  *zrušit všechny uváznuté procesy (nejčastěji používaná metoda)
 +  *návrat uváznutých procesů k poslednímu kontrolnímu bodu (možnost opakování situace)
 +  *postupně rušit uváznuté procesy (podle spotřebovaného času procesoru, počtu tiskových řádků, času do dokončení procesu, priority, množství vlastněných prostředků)
 +  *postupně předbíhat uváznuté procesy
 +  *zamezit současné platnosti nutných podmínek
 +  *bankéřův algoritmus
 +
 +===Algoritmus prevence uváznutí===
 +Základní myšlenkou je zajistit, aby systém byl neustale v **bezpečném stavu**. Na počátku systém v bezpečném stavu pochopitelně je. V okamžiku, kdy proces žádá zdroj, který je aktuálně volný, musí systém rozhodnout, zda procesu zdroj přidělí, nebo ho nechá čekat. **Zdroj může byt procesu přidělen pouze v případě, ze systém i po přiděleni zůstane v bezpečném stavu**. ​
 +
 +== Bankéřův algoritmus ==
 +  *Algoritmus grafu alokace zdrojů je použitelný pouze v systému, kde každá třída zdroje obsahuje max. 1 instanci. Algoritmus, který si popíšeme nyní, tento problém eliminuje. Není ovšem tak efektivní jako algoritmus grafu alokace zdrojů. ​
 +  *Když vstoupí novy proces do systému, musí deklarovat maximální počet instanci všech tříd, které bude pro svůj běh potřebovat. Tato maxima nesmi přesahovat celkový počet zdrojů v systému. Když uživatel požaduje množinu zdrojů, musí systém zjistit nepřevede-li alokace těchto zdrojů systém do nebezpečného stavu. Pokud by tomu tak bylo, musí proces čekat než jiný proces neuvolní dostatek zdrojů. V případe opačném jsou zdroje procesu alokovány. ​
 +  *Pro zajištěni chodu bankéřova algoritmu je třeba udržovat množství datových struktur. Tyto struktury kódují stav systému alokace zdrojů. Nechť n je celkový počet procesu v systému a m je počet typu zdrojů. Potřebujeme následující datové struktury: ​
 +    *Volny: vektor delky m indikujici pocet volnych instanci kazdeho typu zdroje. Jestlize Volny(j) = k, potom je v systemu k volnych instanci zdroje Rj. 
 +    *Max: matice typu (n,m) definujici maximalni pozadavek kazdeho procesu na kazdou tridu zdroju. Jestlize Max(i,j) = k, potom proces Pi muze pozadat maximalne o k instanci zdroje Rj. 
 +    *Alokace: matice typu (n,m) definujici pocet zdroju kazde tridy aktualne alokovany kazdemu procesu. Jestlize Alokace(i,​j) = k, potom proces Pi ma momentalne alokovano k instanci zdroje tridy Rj. 
 +    *Potreba: matice typu (n,m) definujici zbyly pocet instanci zdroje kazde tridy nutny k dokonceni ulohy. Jestlize Potreba(i,​j) = k, potom proces Pi potrebuje k dokonceni sve ulohy dalsich k instanci tridy Rj. 
 +  *Uvedene datove struktury se v case meni jak co do velikosti, tak co do hodnoty. Pro zjednoduseni prezentace Bankerova algoritmu definujme nasledujici vztah: Necht X a Y jsou vektory delky n. Potom X < = Y tehdy a jen tehdy, jestlize X(i) < = Y(i) pro vsechna i = 1, .. ,n. Napriklad jestlize X = (1, 7, 3, 2) a Y = (0, 3, 2, 1), potom Y < = X. Dale X < Y tehdy, jestlize X < = Y a zaroven X < > Y. 
 +  *Kazdou radku matic Alokace a Potreba muzeme zpracovavat jako vektor a oznacovat jako Alokacei a Potrebai. Vektor Alokacei specifikuje zdroje, ktere jsou aktualne alokovany procesu Pi a vektor Potrebai specifikuje dalsi zdroje, ktere proces Pi potrebuje pro sve dokonceni. ​
 +
 +<box 95% round blue|Příklad >
 +Uvazujme system s peti procesy P0 az P4 a tri zdroje typu A, B, C. 
 +  *Zdroj typu A ma 10 instanci
 +  *zdroj typu B ma 5 instanci
 +  *zdroj typu C 7 instanci
 +Necht v case t0 je system v nasledujicim stavu: ​
 +|     ^ Alokace ^^^   ​Max ​  ^^^ Volny   ^^^
 +|     ^ A ^ B ^ C ^ A ^ B ^ C ^ A ^ B ^ C ^
 +^ P0  | 0 | 1 | 0 | 7 | 5 | 3 | 3 | 3 | 2 |
 +^ P1  | 2 | 0 | 0 | 3 | 2 | 2 |
 +^ P2  | 3 | 0 | 2 | 9 | 0 | 2 |
 +^ P3  | 2 | 1 | 1 | 2 | 2 | 2 |
 +^ P4  | 0 | 0 | 2 | 4 | 3 | 3 |
 +
 +  *Obsah matice **Potreba** je definovan rozdilem **Max - Alokace** a je tedy: 
 +
 +|    ^ Potreba^^^
 +|    ^ A ^ B ^ C ^
 +| P0 | 7 | 4 | 3 |
 +| P1 | 1 | 2 | 2 |
 +| P2 | 6 | 0 | 0 |
 +| P3 | 0 | 1 | 1 |
 +| P4 | 4 | 3 | 1 |
 +
 +  *V teto situaci je system v bezpecnem stavu. Sekvence < P1, P3, P4, P2, P0,> je bezpecna sekvence. ​
 +
 +
 +
 +</​box>​
 +
 +===== Práce s pamětí, logický a fyzický adresový prostor, správa paměti a způsoby jejího provádění =====
 +
 +===Obecné poznatky správy paměti===
 +  *
 + Pro běh procesu je nutné, aby program, který ho řídí, byl umístěn v operační paměti.
 +  * Program se převádí do formy schopné interpretace procesorem ve více krocích, jednou musí někdo rozhodnout kde bude v operační paměti (FAP) umístěn.
 +  * Roli dlouhodobé paměti programu plní vnější paměť.
 +  * Vnitřní operační paměť uschovává data a programy právě běžících,​ resp. plánovatelných procesů.
 +  * Správa paměti je předmětem činnosti OS, nelze ji nechat na aplikačním programování. Výkon jejich funkcí by byl neefektivní až škodlivý.
 +  * Správa paměti musí zajistit, aby sdílení FAP mezi procesory bylo transparentní a efektivní a přitom bezpečné. ​  
 +
 +===Požadavky na správu paměti===
 +==Možnost relokace programů==
 +  * programátor nemůže vědět, ze které části paměti bude jeho program interpretován
 +  * při výměnách mezi FAP a vnější paměti (odebírání a vracení paměťového prostředku procesu) může být procesu dynamicky přidělena jiná (souvislá) oblast paměti než kterou opustil - swapping ​
 +  * swapping umožňuje OS udržovat velký bank připravených procesů.
 +  * odkazy na paměť v programu (LAP) se musí dynamicky překládat na skutečné adresy ve FAP
 +==Nutnost ochrany==
 +  * procesy nesmí být schopné se bez povolení odkazovat na paměťová místa přidělená jiným procesům nebo OS
 +  * relokace neumožňuje,​ aby se adresy kontrolovaly během kompilace
 +  * odkazy na paměť se musí kontrolovat při běhu procesu hardwarem
 +==Logická organizace==
 +  * Uživatelé tvoří programy jako moduly se vzájemně odlišnými vlastnostmi
 +    * //​execute-only//​ -- moduly s instrukcemi
 +    * //​read-only//​ nebo //​read-write//​ -- datové moduly
 +    * //private// nebo //public// -- moduly s omezením přístupu
 +== Možnost sdílení ==
 +  * více procesů může sdílet společnou část paměti aniž by došlo k porušení její ochrany
 +  * sdílený přístup je lepší než udržování konzistence kopií, které vlastní jednotlivé procesy
 +
 +=== LAP a FAP ===
 +<box 95% round blue|Správa paměti, základní pojmy>
 +**Vstupní fronta (input queue)**: Fronta procesů čekajících na zavedení do paměti.
 +
 +**Logický adresový prostor (LAP)**: virtuální adresový prostor, se kterým pracuje procesor při provádění kódu (každý proces i jádro mají svůj). Dán šířkou a formou adresy. Kapacita je dána šířkou adresy v instrukci.
 +
 +**Fyzický adresový prostor (FAP)**: adresový prostor fyzických adres paměti (společný pro všechny procesy i jádro). Adresa akceptovaná operační pamětí. Kapacita je dána šířkou adresové sběrnice operační paměti
 +</​box>​
 +
 +==Vázání adres LAP na adresy FAP==
 +  * **při kompilaci**
 +    * Je-li umístění ve FAP známé před překladem, kompilátor generuje //​absolutní program// (obraz programu ve FAP)
 +    * při změně umístění ve FAP se musí překlad opakovat
 +  * **při zavádění**
 +    * umístění ve FAP je známé při sestavování nebo při zavádění programu
 +    * překladač generuje //object module//, jehož cílovým adresovým prostorem je LAP
 +    * vazby na adresy FAP provádí zavaděč
 +  * **při běhu**
 +    * cílovým prostorem sestavení je LAP
 +    * program se zavede do FAP ve tvaru pro LAP
 +    * vázání se odkládá na dobu běhu -- při interpretaci instrukce
 +    * nutná HW podpora
 +    * proces může měnit svoji polohu ve FAP během provádění
 +
 +===Přidělování souvislých oblastí===
 +Operační paměť (FAP) je typicky rozdělena na dvě části:
 +  * sekce pro rezidentní část OS, obvykle bývá umístěna od počátku
 +  * sekce pro uživatelské procesy
 +
 +Pro ochranu procesů uživatelů mezi sebou a OS při přidělování sekce procesům lze použít schéma s relokačním a mezním registrem:
 +  * //​relokační//​ -- hodnota nejmenší adresy sekce ve FAP
 +  * //mezní// -- rozpětí logických adres 0..*, přičemž logická adresa použitá v procesu musí být menší než mezní registr
 +
 +Problém při přidělování více souvislých sekcí. Dynamicky vznikají a zanikají úseky dostupné paměti, které jsou roztroušené po FAP. Procesu se přiděluje takový úsek ve FAP, který uspokojí jeho požadavky. Evidenci úseků (volných i obsazených) udržuje právě OS.
 +
 +Způsoby rozhodování přidělování:​
 +  * //​First-fit//​ -- první dostatečně velký úsek paměti
 +  * //​Best-fit//​ -- nejmenší dostatečně dlouhý úsek paměti
 +  * //​Worst-fit//​ -- největší volný úsek paměti
 +Rychlostně i kvalitativně jsou //​First-fit//​ a //​Best-fit//​ lepší, než //​Worst-fit//​. Nejčastěji používaný je //​First-fit//​.
 +
 +
 +==Fragmentace==
 +  * **Vnější** -- souhrn volné paměti je dostatečný,​ nikoliv však v dostatečně velkém souvislém bloku
 +  * **Vnitřní** -- přidělená oblast paměti je větší, než požadovaná velikost, přebytek je nevyužitelná část paměti
 +
 +Fragmentace je snižována setřásáním -- přesun sekcí s cílem vytvořit velký úsek paměti. Použitelné jen pokud je možná dynamická relokace (řeší MMU -- Memory Management Unit). Provádí se v době běhu.
 +
 +==Výměny (Swapping)==
 +Sekce FAP přidělená procesu je vyměňována mezi vnitřní a vnější pamětí oběma směry (//roll out, roll in//). Velmi časově náročné (srovnej přístupové doby do RAM a na HDD). Princip používaný mnoha OS ve verzích nepodporujících virtualizaci paměti -- UNIX, Linux, Windows
 +
 +==Překryvy (Overlays)==
 +Historická,​ klasická technika. V operační paměti se uchovávají pouze ty instrukce a data, která je potřeba zde uchovat "v nejbližší budoucnosti"​. Vyvolávání překryvů je implementované uživatelem,​ není potřeba speciální podpory ze strany OS.
 +
 +==Stránkování==
 +  * LAP procesu není zobrazován do jediné souvislé sekce FAP, zobrazuje se po částech do volných sekcí FAP
 +  * FAP se dělí na //rámce// -- pevná délka (např. 512 B)
 +  * LAP se dělí na //​stránky//​ -- pevná délka shodná s délkou rámců
 +  * OS si udržuje seznam volných rámců
 +  * Pořadí přidělených rámců ve FAP nesouvisí s pořadím stránek v LAP
 +  * Překlad LAP -> FAP je realizován //tabulkou stránek// (Page Table), jejíž obsah nastavuje OS
 +  * PT je uložena v operační paměti. ​
 +  * Zpřístupnění údaje v vyžaduje dva přístupy do paměti (do PT a pro operand)
 +  *Problém snížení efektivnosti dvojím přístupem lze řešit speciální rychlou HW cache (asociativní paměť, TLB -- Translation Look-aside Buffer)
 +
 +===== Co ještě byste měli znát? =====
 +
 +  * Tato otázka souvisí s otázkou [[home:​prog:​ap6|Plánování v operačních systémech]],​ proto by vás nemělo překvapit, že se otázky od komise mohou lehce stočit i k této otázce.
 + 
 + * Měli byste chápat rozdíly mezi způsoby rozhodování přidělování souvislých oblastí (Best-fit, First-fit a Worst-fit) a především jejich výhody a nevýhody.
 +
 +===== Předměty =====
 +  * [[http://​www.fi.muni.cz/​usr/​staudek/​vyuka/​opsys/​PB152.xhtml|FI:​PB152]] Operační systémy (Jaro 2008), doc. Ing. Jan Staudek, CSc.
 +
 +===== Použitá literatura =====
 +  * FIT VUTBR, [[http://​www.fit.vutbr.cz/​study/​courses/​IOS/​public/​prednasky/​ios-prednaska-06.pdf|slidy přednášek]]
 +* [[http://​www.fi.muni.cz/​usr/​staudek/​vyuka/​opsys/​PB152.xhtml|FI:​PB152]] Slidy k přednáškám (Verze Jaro 2007 od Marečka), na webu je aktuální verze (nevím, nakolik se shoduje)
 +
 +~~DISCUSSION~~
Nahoru
CC Attribution-Noncommercial-Share Alike 4.0 International
chimeric.de = chi`s home Valid CSS Driven by DokuWiki do yourself a favour and use a real browser - get firefox!! Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0