Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- home:prog:ap5 [2008/06/21 18:16]
vitek Doplnena informace o rozhrani dle diskuse a drobne formatovani
+++ home:prog:ap5 [2020/04/12 16:56] (aktuální)
@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+====== AP5, IN5 Operační systémy ======
+Architektury operačních systémů, rozhraní operačních systémů. Procesy, synchronizace procesů, uváznutí a metody ochrany proti uváznutí. Práce s pamětí, logický a fyzický adresový prostor, správa paměti a způsoby jejího provádění.
+===== Architektury operačních systémů, rozhraní operačních systémů =====
+=== Generické komponenty OS  ===
+  * Správa procesorů
+  * Správa procesů (proces – činnost řízená programem)
+  * Správa (hlavní, vnitřní) paměti
+  * Správa souborů
+  * Správa I/O systémů
+  * Správa vnější (sekundární) paměti
+  * Networking, distribuované systémy
+  * Systém ochran
+  * Interpret příkazů (mnohdy nadstavba OS – kategorie systémové programy)
+== Architektury ==
+Podle architektury operačního systému se typicky rozlišuje:
+  * //**mikrokernel**// (mikrojádro, jádro je velice jednoduché a obsahuje pouze zcela základní funkce, zbytek operačního systému je mimo toto jádro v aplikacích)
+  * //**makrokernel**// (monolitické jádro, jádro je rozsáhlé, obsahuje velké množství funkcí pro všechny aspekty činnosti operačního systému včetně například souborového systému).
+  *Jakýmsi kompromisem je //**modulární jádro**//, které je fakticky makrojádrem (celé běží v privilegovaném režimu) ovšem jeho značná část je tvořena takzvanými moduly, které je možné přidávat a odebírat za běhu systému.
+== Rozhraní ==
+  * **uživatelské rozhraní** -- interpret příkazů (command.com, shell, …),
+  * **rozhraní služeb OS** -- zpřístupnění služeb OS procesům (má každý OS)
+===== Procesy =====
+===Proces====
+  * je program zavedený do operační paměti, který je prováděn procesorem. Proces obsahuje nejen kód programu, ale i dynamicky se měnící data, která proces zpracovává.
+  *používá systémové prostředky počítače, které mu přidělil operační systém ("vlastní" tyto prostředky)
+  * je jednoznačně rozpoznatelný (unikátní PID - Process ID)
+===Význam procesu v OS===
+  * OS maximalizuje využití procesoru prokládáním běhu procesů (minimalizuje tak dobu odpovědi)
+  * OS spravuje zdroje přidělováním procesům podle zvolené politiky (priorita, vzájemná výlučnost, zabraňuje uváznutí)
+  * OS podporuje tvorbu procesu a jejich komunikaci
+  * OS s multiprogramováním <color red> multiprogramování = multitasking</color>
+===Data nutná pro spravování procesu===
+  * Stavové informace (registry procesoru, čítač instrukcí)
+  * Informace nutné pro správu a řízení procesu (priorita procesu, stav procesu, inf. o používání zdroj, PID - proces identifier, inf. o používání paměti )
+===Stavy procesu===
+    * Nový - proces je právě vytvářen
+    * Běžící - proces je právě vykonáván nějakým CPU v systému
+    * Čekající - proces čeká na nějakou událost/události (například dokončení výpočtu jiného procesu)
+    * Připravený - proces čeká na přidělení procesoru, je připraven vykonávat svou úlohu
+    * Ukončený - proces ukončil svou činnost, ale ještě stále existuje
+{{:home:prog:procesy.jpg|}}
+=====Synchronizace procesů=====
+Se souběžně běžícími procesy se můžeme setkat buď v přímo paralelním prostředí, kde je jedna paměť sdílena více procesy, nebo v prostředí distribuovaném, kde má každý proces vlastní lokální paměť. Hlavním problémem výskytu souběžných procesů je sdílení prostředků (paměť, zařízení, soubory, atd.) Tento problém se vyskytuje dokonce i v mnohouživatelských OS, kdy se např. řeší sdílení paměti mezi hlavní linií výpočtu v jádře a obslužnou rutinou přerušení při I/O operaci. Především při sdíleném přístupu do paměti nebo do souboru mohou vznikat neočekávané problémy – časové závislé chyby.
+==== Vzájemné vyloučení ====
+Vzájemné vyloučení je prostředek, jak zamezit dvěma procesům, aby zároveň přistupovaly k určitým datům nebo prováděly současně určité operace. Jedná se obvykle o funkce, po nichž požadujeme, aby je jeden proces provedl celé sám bez přerušování jinými procesy. Obecně se těmto funkcím říká **kritické sekce**. Kritické sekci obvykle předchází tzv. preludium (vstup do KS) – místo soupeření procesů o vstup – a je ukončena tzv. postludiem (výstup z KS) – kritická sekce je opět uvolněna pro jiný proces.
+=== Kritická sekce ===
+Problémem kritické sekce je umožnit přístup ke kritické oblasti procesům, které o to usilují, při dodržení následujících podmínek:
+  *výhradní přístup - v každém okamžiku smí být v kritické sekci nejvýše jeden proces
+  *vývoj - rozhodování o tom, který proces vstoupí do kritické sekce, ovlivňují pouze procesy, které o vstup do kritické sekce usilují; toto rozhodnutí pro žádný proces nemůže být odkládáno do nekonečna; nedodržení této podmínky může vést například k tomu, že je umožněna pouze striktní alternace (dva procesy se při průchodu kritickou sekcí musí pravidelně střídat)
+  *omezené čekání; pokud jeden proces usiluje o vstup do kritické sekce, nemohou ostatní procesy tomuto vstupu zabránit tím, že se v kritické sekci neustále střídají - mohou do této kritické sekce vstoupit pouze omezený počet krát (zpravidla pouze jednou)
+Pokud o přístup do kritické sekce usiluje některý proces v době, kdy je v ní jiný proces, případně o přístup usiluje v jednom okamžiku více procesů, je nutné některé z nich pozdržet. Toto pozdržení je možné realizovat smyčkou. Toto tzv. aktivní čekání (busy waiting) však zbytečně spotřebovává čas CPU - je možné čekající proces zablokovat a obnovit jeho běh až v okamžiku, kdy proces, který je v kritické sekci, tuto sekci opustí.
+=== Nástroje a algoritmy pro vzájemné vyloučení ===
+  *aktivní čekání – softwarově – pouze vzájemná výlučnost R/W s pamětí, bez podpory programovacího jazyka / OS
+  *aktivní čekání – speciální instrukce TST, EXCHANGE – bez podpory programovacího jazyka / OS
+  *pasivní čekání – podpora v programovacím jazyku / OS: semafory, monitory, zasílání zpráv
+=== Sdílené vzájemné vyloučení ===
+Jedná se o exkluzivní vzájemné vyloučení operací zápisu s jakoukoli jinou operací a sdílené čtení. U tohoto typu vzájemného vyloučení se objevuje také další typ úloh – tzv. úloha o čtenářích a písařích.
+== Úloha o čtenářích a písařích ==
+  *libovolný počet čtenářů může číst ze sdílené oblasti, v jednom okamžiku smí do sdílené oblasti zapisovat pouze jeden písař, jestliže písař píše do sdílené oblasti, nesmí současně z ní číst žádný čtenář.
+  *Příklad výskytu této úlohy v praxi může vypadat takto: sdílenou oblast reprezentuje knihovna programů, čtenáři nazveme sestavující programy a písařem může být knihovník.
+  *Řešení úlohy o čtenářích a písařích:
+    *priorita čtenářů (pomocí semaforů) -- první čtenář zablokuje všechny písaře, poslední čtenář je uvolní, písaři mohou stárnout
+    *priorita písařů (pomocí semaforů) -- první čtenář zablokuje všechny písaře, poslední čtenář je uvolní, první písař zakáže přístup novým čtenářům
+    *priorita písařů (zasíláním zpráv) -- první čtenář zablokuje všechny písaře, poslední čtenář je uvolní, první písař zakáže přístup novým čtenářům, ke sdílené oblasti řídí přístup referenční monitor se třemi mailboxy, každý čtenář / písař má svůj mailbox
+===== Uváznutí =====
+Množina procesů P uvázla, jestliže každý proces Pi z P čeká na událost (uvolnění prostředků, zaslání zprávy), kterou vyvolá pouze některý z procesů P.
+=== Nutná a postačující podmínka uváznutí ===
+  * Nutné podmínky uváznutí:
+    - **vzájemné vyloučení** (//Mutual exclusion//)
+      * se sdíleným zdrojem může v jednom okamžiku pracovat právě jeden proces
+    - **inkrementálnost požadavků** (též postupné uplatňování požadavků, //Hold-and-Wait//)
+      * proces vlastnící nějaký zdroj potřebuje ke své činnosti zdroj další, který je však držen jiným procesem
+    - **nepředbíhatelnost** (//No preemption//)
+      * zdroje lze uvolnit pouze procesem, který tyto vlastní a to pouze dobrovolně, až je nebude potřebovat
+  * Postačující podmínka:
+    * **cyklické čekání** (též zacyklení pořadí, //Circular Wait//)
+      * důsledek prvních tří nutných podmínek
+      * existuje množina //n// procesů (//P<sub>0</sub>...P<sub>n</sub>//), kde proces //P<sub>0</sub>// čeká na uvolnění zdroje drženého procesem //P<sub>1</sub>//, //P<sub>1</sub>// čeká na uvolnění zdroje drženého //P<sub>2</sub>// atd. až //P<sub>n</sub>// čeká na uvolnění zdroje drženého //P<sub>0</sub>//
+=== Bezpečný stav ===
+Stav je bezpečný, jestliže **systém může alokovat zdroje každému procesu** (v mezích maximálního počtu) v nějakém pořadí a zároveň nenastane deadlock (uváznutí). Formálně, systém je v bezpečném stavu, jestliže existuje bezpečná sekvence. Sekvence procesů <P1, P2, ..., Pn> je bezpečná pro aktuální stav alokace, jestliže každému procesu Pi mohou být přiděleny požadované zdroje ze zdrojů volných + zdrojů držených procesy Pj, kde j < i. Za této situace, pokud zdroje požadované procesem Pi nejsou momentálně volné, potom Pi čeká, dokud nejsou ukončeny všechny procesy Pj. V momentě, kdy dokončeny jsou, Pi může dostat všechny požadované zdroje, splnit svou úlohu, zdroje uvolnit a skončit. Je-li proces Pi ukončen, může dostat všechny požadované zdroje proces Pi+1 atd. Pokud v systému neexistuje bezpečná sekvence, říkáme o něm, že není bezpečný.
+===Metody ochrany proti uváznutí===
+  *ignorovat je - přestože tato strategie vypadá nepřijatelně, používá ji například OS Unix; v případě uváznutí musí zasáhnout některý z uživatelů a jeden nebo více procesů násilím ukončit; v krajním případě může být nutné znovu nastartovat celý systém
+  *prevence uváznutí – ruší se platnost některé nutné podmínky
+  *detekce uváznutí – detekuje se existence uváznutí a řeší se následky
+  *vyhýbání se uváznutí – zamezuje se současné platnosti nutných podmínek
+  *nepřímé metody (zneplatnění nutné podmínky)
+    *virtualizace prostředků – rušení vzájemné výlučnosti (mimo spooling nepoužitelné)
+    *požadování všech prostředků najednou – ruší se požadavek inkrementálnosti požadavků
+      *klady: nemusí se nic odebírat, vhodné pro procesy s jednou nárazovou činností
+      *zápory: neefektivní, možná prodleva při zahájení procesu
+    *odebírání prostředků – ruší se vlastnost nepředbíhatelnosti procesů z hlediska používání prostředků
+      *1. možnost: proces, jemuž byl odmítnut požadavek, uvolní vše co vlastní a o vše požádá znovu
+      *2. možnost: jestliže proces požaduje prostředek držený jiným procesem, držitel je požádán, aby uvolnil vše co vlastní a o vše požádal znovu (procesy nesmí být stejné priority)
+      *klady: vhodné pro prostředky s uchovatelným a obnovitelným stavem (FAP, procesor)
+      *zápory: režijní ztráty, možnost cyklického restartu
+  *přímé metody (nepřipuštění planosti postačující podmínky)
+    *uspořádání prostředků – ruší se možnost vzniku zacyklení při čekání: procesy smí požadovat prostředky pouze ve stanoveném pořadí
+      *klady: lze kontrolovat při kompilaci, nic se neřeší za běhu
+      *zápory: neefektivní
+===Detekce uváznutí===
+„každý dostává co chce kdy chce“, OS periodicky testuje existenci uváznutí (detekce cyklu v grafu), klady: žádný prostoj při zahájení, zápory: nutnost řešit uváznutí a posteriori
+===Způsoby řešení uváznutí===
+  *zrušit všechny uváznuté procesy (nejčastěji používaná metoda)
+  *návrat uváznutých procesů k poslednímu kontrolnímu bodu (možnost opakování situace)
+  *postupně rušit uváznuté procesy (podle spotřebovaného času procesoru, počtu tiskových řádků, času do dokončení procesu, priority, množství vlastněných prostředků)
+  *postupně předbíhat uváznuté procesy
+  *zamezit současné platnosti nutných podmínek
+  *bankéřův algoritmus
+===Algoritmus prevence uváznutí===
+Základní myšlenkou je zajistit, aby systém byl neustale v **bezpečném stavu**. Na počátku systém v bezpečném stavu pochopitelně je. V okamžiku, kdy proces žádá zdroj, který je aktuálně volný, musí systém rozhodnout, zda procesu zdroj přidělí, nebo ho nechá čekat. **Zdroj může byt procesu přidělen pouze v případě, ze systém i po přiděleni zůstane v bezpečném stavu**.
+== Bankéřův algoritmus ==
+  *Algoritmus grafu alokace zdrojů je použitelný pouze v systému, kde každá třída zdroje obsahuje max. 1 instanci. Algoritmus, který si popíšeme nyní, tento problém eliminuje. Není ovšem tak efektivní jako algoritmus grafu alokace zdrojů.
+  *Když vstoupí novy proces do systému, musí deklarovat maximální počet instanci všech tříd, které bude pro svůj běh potřebovat. Tato maxima nesmi přesahovat celkový počet zdrojů v systému. Když uživatel požaduje množinu zdrojů, musí systém zjistit nepřevede-li alokace těchto zdrojů systém do nebezpečného stavu. Pokud by tomu tak bylo, musí proces čekat než jiný proces neuvolní dostatek zdrojů. V případe opačném jsou zdroje procesu alokovány.
+  *Pro zajištěni chodu bankéřova algoritmu je třeba udržovat množství datových struktur. Tyto struktury kódují stav systému alokace zdrojů. Nechť n je celkový počet procesu v systému a m je počet typu zdrojů. Potřebujeme následující datové struktury:
+    *Volny: vektor delky m indikujici pocet volnych instanci kazdeho typu zdroje. Jestlize Volny(j) = k, potom je v systemu k volnych instanci zdroje Rj.
+    *Max: matice typu (n,m) definujici maximalni pozadavek kazdeho procesu na kazdou tridu zdroju. Jestlize Max(i,j) = k, potom proces Pi muze pozadat maximalne o k instanci zdroje Rj.
+    *Alokace: matice typu (n,m) definujici pocet zdroju kazde tridy aktualne alokovany kazdemu procesu. Jestlize Alokace(i,j) = k, potom proces Pi ma momentalne alokovano k instanci zdroje tridy Rj.
+    *Potreba: matice typu (n,m) definujici zbyly pocet instanci zdroje kazde tridy nutny k dokonceni ulohy. Jestlize Potreba(i,j) = k, potom proces Pi potrebuje k dokonceni sve ulohy dalsich k instanci tridy Rj.
+  *Uvedene datove struktury se v case meni jak co do velikosti, tak co do hodnoty. Pro zjednoduseni prezentace Bankerova algoritmu definujme nasledujici vztah: Necht X a Y jsou vektory delky n. Potom X < = Y tehdy a jen tehdy, jestlize X(i) < = Y(i) pro vsechna i = 1, .. ,n. Napriklad jestlize X = (1, 7, 3, 2) a Y = (0, 3, 2, 1), potom Y < = X. Dale X < Y tehdy, jestlize X < = Y a zaroven X < > Y.
+  *Kazdou radku matic Alokace a Potreba muzeme zpracovavat jako vektor a oznacovat jako Alokacei a Potrebai. Vektor Alokacei specifikuje zdroje, ktere jsou aktualne alokovany procesu Pi a vektor Potrebai specifikuje dalsi zdroje, ktere proces Pi potrebuje pro sve dokonceni.
+<box 95% round blue|Příklad >
+Uvazujme system s peti procesy P0 az P4 a tri zdroje typu A, B, C.
+  *Zdroj typu A ma 10 instanci
+  *zdroj typu B ma 5 instanci
+  *zdroj typu C 7 instanci
+Necht v case t0 je system v nasledujicim stavu:
+|     ^ Alokace ^^^   Max   ^^^ Volny   ^^^
+|     ^ A ^ B ^ C ^ A ^ B ^ C ^ A ^ B ^ C ^
+^ P0  | 0 | 1 | 0 | 7 | 5 | 3 | 3 | 3 | 2 |
+^ P1  | 2 | 0 | 0 | 3 | 2 | 2 |
+^ P2  | 3 | 0 | 2 | 9 | 0 | 2 |
+^ P3  | 2 | 1 | 1 | 2 | 2 | 2 |
+^ P4  | 0 | 0 | 2 | 4 | 3 | 3 |
+  *Obsah matice **Potreba** je definovan rozdilem **Max - Alokace** a je tedy:
+|    ^ Potreba^^^
+|    ^ A ^ B ^ C ^
+| P0 | 7 | 4 | 3 |
+| P1 | 1 | 2 | 2 |
+| P2 | 6 | 0 | 0 |
+| P3 | 0 | 1 | 1 |
+| P4 | 4 | 3 | 1 |
+  *V teto situaci je system v bezpecnem stavu. Sekvence < P1, P3, P4, P2, P0,> je bezpecna sekvence.
+</box>
+===== Práce s pamětí, logický a fyzický adresový prostor, správa paměti a způsoby jejího provádění =====
+===Obecné poznatky správy paměti===
+  *
+ Pro běh procesu je nutné, aby program, který ho řídí, byl umístěn v operační paměti.
+  * Program se převádí do formy schopné interpretace procesorem ve více krocích, jednou musí někdo rozhodnout kde bude v operační paměti (FAP) umístěn.
+  * Roli dlouhodobé paměti programu plní vnější paměť.
+  * Vnitřní operační paměť uschovává data a programy právě běžících, resp. plánovatelných procesů.
+  * Správa paměti je předmětem činnosti OS, nelze ji nechat na aplikačním programování. Výkon jejich funkcí by byl neefektivní až škodlivý.
+  * Správa paměti musí zajistit, aby sdílení FAP mezi procesory bylo transparentní a efektivní a přitom bezpečné.
+===Požadavky na správu paměti===
+==Možnost relokace programů==
+  * programátor nemůže vědět, ze které části paměti bude jeho program interpretován
+  * při výměnách mezi FAP a vnější paměti (odebírání a vracení paměťového prostředku procesu) může být procesu dynamicky přidělena jiná (souvislá) oblast paměti než kterou opustil - swapping
+  * swapping umožňuje OS udržovat velký bank připravených procesů.
+  * odkazy na paměť v programu (LAP) se musí dynamicky překládat na skutečné adresy ve FAP
+==Nutnost ochrany==
+  * procesy nesmí být schopné se bez povolení odkazovat na paměťová místa přidělená jiným procesům nebo OS
+  * relokace neumožňuje, aby se adresy kontrolovaly během kompilace
+  * odkazy na paměť se musí kontrolovat při běhu procesu hardwarem
+==Logická organizace==
+  * Uživatelé tvoří programy jako moduly se vzájemně odlišnými vlastnostmi
+    * //execute-only// -- moduly s instrukcemi
+    * //read-only// nebo //read-write// -- datové moduly
+    * //private// nebo //public// -- moduly s omezením přístupu
+== Možnost sdílení ==
+  * více procesů může sdílet společnou část paměti aniž by došlo k porušení její ochrany
+  * sdílený přístup je lepší než udržování konzistence kopií, které vlastní jednotlivé procesy
+=== LAP a FAP ===
+<box 95% round blue|Správa paměti, základní pojmy>
+**Vstupní fronta (input queue)**: Fronta procesů čekajících na zavedení do paměti.
+**Logický adresový prostor (LAP)**: virtuální adresový prostor, se kterým pracuje procesor při provádění kódu (každý proces i jádro mají svůj). Dán šířkou a formou adresy. Kapacita je dána šířkou adresy v instrukci.
+**Fyzický adresový prostor (FAP)**: adresový prostor fyzických adres paměti (společný pro všechny procesy i jádro). Adresa akceptovaná operační pamětí. Kapacita je dána šířkou adresové sběrnice operační paměti
+</box>
+==Vázání adres LAP na adresy FAP==
+  * **při kompilaci**
+    * Je-li umístění ve FAP známé před překladem, kompilátor generuje //absolutní program// (obraz programu ve FAP)
+    * při změně umístění ve FAP se musí překlad opakovat
+  * **při zavádění**
+    * umístění ve FAP je známé při sestavování nebo při zavádění programu
+    * překladač generuje //object module//, jehož cílovým adresovým prostorem je LAP
+    * vazby na adresy FAP provádí zavaděč
+  * **při běhu**
+    * cílovým prostorem sestavení je LAP
+    * program se zavede do FAP ve tvaru pro LAP
+    * vázání se odkládá na dobu běhu -- při interpretaci instrukce
+    * nutná HW podpora
+    * proces může měnit svoji polohu ve FAP během provádění
+===Přidělování souvislých oblastí===
+Operační paměť (FAP) je typicky rozdělena na dvě části:
+  * sekce pro rezidentní část OS, obvykle bývá umístěna od počátku
+  * sekce pro uživatelské procesy
+Pro ochranu procesů uživatelů mezi sebou a OS při přidělování sekce procesům lze použít schéma s relokačním a mezním registrem:
+  * //relokační// -- hodnota nejmenší adresy sekce ve FAP
+  * //mezní// -- rozpětí logických adres 0..*, přičemž logická adresa použitá v procesu musí být menší než mezní registr
+Problém při přidělování více souvislých sekcí. Dynamicky vznikají a zanikají úseky dostupné paměti, které jsou roztroušené po FAP. Procesu se přiděluje takový úsek ve FAP, který uspokojí jeho požadavky. Evidenci úseků (volných i obsazených) udržuje právě OS.
+Způsoby rozhodování přidělování:
+  * //First-fit// -- první dostatečně velký úsek paměti
+  * //Best-fit// -- nejmenší dostatečně dlouhý úsek paměti
+  * //Worst-fit// -- největší volný úsek paměti
+Rychlostně i kvalitativně jsou //First-fit// a //Best-fit// lepší, než //Worst-fit//. Nejčastěji používaný je //First-fit//.
+==Fragmentace==
+  * **Vnější** -- souhrn volné paměti je dostatečný, nikoliv však v dostatečně velkém souvislém bloku
+  * **Vnitřní** -- přidělená oblast paměti je větší, než požadovaná velikost, přebytek je nevyužitelná část paměti
+Fragmentace je snižována setřásáním -- přesun sekcí s cílem vytvořit velký úsek paměti. Použitelné jen pokud je možná dynamická relokace (řeší MMU -- Memory Management Unit). Provádí se v době běhu.
+==Výměny (Swapping)==
+Sekce FAP přidělená procesu je vyměňována mezi vnitřní a vnější pamětí oběma směry (//roll out, roll in//). Velmi časově náročné (srovnej přístupové doby do RAM a na HDD). Princip používaný mnoha OS ve verzích nepodporujících virtualizaci paměti -- UNIX, Linux, Windows
+==Překryvy (Overlays)==
+Historická, klasická technika. V operační paměti se uchovávají pouze ty instrukce a data, která je potřeba zde uchovat "v nejbližší budoucnosti". Vyvolávání překryvů je implementované uživatelem, není potřeba speciální podpory ze strany OS.
+==Stránkování==
+  * LAP procesu není zobrazován do jediné souvislé sekce FAP, zobrazuje se po částech do volných sekcí FAP
+  * FAP se dělí na //rámce// -- pevná délka (např. 512 B)
+  * LAP se dělí na //stránky// -- pevná délka shodná s délkou rámců
+  * OS si udržuje seznam volných rámců
+  * Pořadí přidělených rámců ve FAP nesouvisí s pořadím stránek v LAP
+  * Překlad LAP -> FAP je realizován //tabulkou stránek// (Page Table), jejíž obsah nastavuje OS
+  * PT je uložena v operační paměti.
+  * Zpřístupnění údaje v vyžaduje dva přístupy do paměti (do PT a pro operand)
+  *Problém snížení efektivnosti dvojím přístupem lze řešit speciální rychlou HW cache (asociativní paměť, TLB -- Translation Look-aside Buffer)
+===== Co ještě byste měli znát? =====
+  * Tato otázka souvisí s otázkou [[home:prog:ap6|Plánování v operačních systémech]], proto by vás nemělo překvapit, že se otázky od komise mohou lehce stočit i k této otázce.
+ * Měli byste chápat rozdíly mezi způsoby rozhodování přidělování souvislých oblastí (Best-fit, First-fit a Worst-fit) a především jejich výhody a nevýhody.
+===== Předměty =====
+  * [[http://www.fi.muni.cz/usr/staudek/vyuka/opsys/PB152.xhtml|FI:PB152]] Operační systémy (Jaro 2008), doc. Ing. Jan Staudek, CSc.
+===== Použitá literatura =====
+  * FIT VUTBR, [[http://www.fit.vutbr.cz/study/courses/IOS/public/prednasky/ios-prednaska-06.pdf|slidy přednášek]]
+* [[http://www.fi.muni.cz/usr/staudek/vyuka/opsys/PB152.xhtml|FI:PB152]] Slidy k přednáškám (Verze Jaro 2007 od Marečka), na webu je aktuální verze (nevím, nakolik se shoduje)
+~~DISCUSSION~~

Nahoru