Jednoprocesorové počítače, počítače s menším počtem procesorů, masivně paralelní počítače; distribuované systémy. Sdílená, distribuovaná a distribuovaná sdílená paměť; další alternativy.

Modulární sestava počítače s jedním procesorem

Jednotlivé komponenty komunikují po sběrnici, což je standardizovaný způsob přenosu informace mezi dvěma nebo více zařízeními.

1. procesor vyšle adresu paměťové buňky
2. paměť vyšle její obsah
3. procesor jej přečte a považuje za kód instrukce
4. procesor dekóduje instrukci a hledá, co potřebuje k provedení
5. pokud je nutno, požádá stejným způsobem o další hodnoty z paměti
6. provede instrukci
7. uloží výsledek

Fyzická struktura - žlutě chipset

Překrývání instrukcí v různých fázích rozpracovanosti.

Pokud lze zpracování proudu hodnot rozdělit do několika fází, které jsou pro všechny hodnoty podobné a zvolíme sekce tak, aby zpracování v nich trvalo stejně dlouho:

1. Instruction Fetch instrukce je načtena z paměti
2. Instruction Decode instrukce je rozeznána (dekódována)
3. Operand Fetch jsou připraveny operandy (načteny z registrů a/nebo paměti)
4. Execute instrukce je provedena
5. Writeback výsledky jsou zapsány zpět (do registrů a/nebo paměti)

Jednotlivé instukce jsou zpracovány paralelně, s posunem o jednu fázi pipeline.

Dva základní přístupy, CISC a RISC (dále např. MISC, VLIW).

• IBM 1962
• Snaha o univerzální architekturu
• vyplnění sémantické mezery mezi assemblerem a vyššími programovacími jazyky
• obsáhlá instrukční sada, dlouho trvající instrukce (desítky, stovky taktů)

Příklady:
PDP 11, VAX, IBM 370, Intel 80×86, Motorola 680×0,…
Princip:
Nedělej programem to, co může udělat hardware

Důvody existence

• Velikost a rychlost paměti
• Přímá podpora překladačů
• Adresování

• složité instrukce (mikroprogramy), dekomponovány na jednodušší – mikroinstrukce
• instrukce jsou emulovány, jednodušší návrh HW, lze snadno změnit instrukční sadu

Všechny strojové instrukce, které jsou postupně načítané z operační paměti, jsou rozkládány na různě dlouhou sekvenci takzvaných mikroinstrukcí a činnost celého procesoru je řízena mikrořadičem doplněným většinou mikroprogramovou pamětí.

První RISC: CDC 6600 (Seymour Cray) – první pol. 60. let.

Podmínky vzniku

• Zavedení vyrovnávacích pamětí (cache)
• Dramatický pokles ceny a vzrůst velikostí hlavních pamětí (rychlost přístupu k paměti a velikost programu už nejsou kritické)
• Lepší pipelining
• Kvalitně optimalizující překladače

Charakteristika

• Jednotná délka instrukcí
• Pečlivý výběr skutečně používaných instrukcí
• Jednoduché adresní módy
• Architektura Load/Store (jediné operace, které interagují s pamětí, počet instrukcí tedy vlastně může být vyšší)
• Dostatek registrů
• „Odložené“ skoky (delayed branches) (provede se až po následující instrukci)

Ideál první generace – jedna instrukce každý tik hodin, dnes více instrukcí za tik.

• vícenásobné procesní jednotky (aritmetické - ALU, floating point - FPU,…)
• snaha o zvyšování výpočetního výkonu
• čipy, které dokázaly v každém strojovém cyklu začít zpracovávat větší množství instrukcí
• mikroprocesory většinou vybaveny dvěma či větším množstvím relativně samostatně pracujících instrukčních pipeline a někdy i větším množstvím aritmeticko-logických jednotek
• jednotky pro bitové posuny a rotace (barrel shifter) nezávislé na ALU
• jednotky pro komunikaci s operační pamětí atd.

• obdoba superskalárních (mnoho jednotek)
• paralelizace pod kontrolou překladače
• instrukce pevné délky, podobně jako u RISC
• délka těchto instrukcí řádově několik desítek i stovek bitů
• každé instrukční slovo je rozděleno do většího množství polí (fields), přičemž v každém poli je umístěn kód jedné operace
• jednotky pro bitové posuny a rotace (barrel shifter) nezávislé na ALU
• jednotky pro komunikaci s operační pamětí atd.

• vychází z předpokladu, že zpomalení je způsobeno čekáním na data
• vícenásobné fronty instrukcí (celočíselná, adresní, floating point)
• nezávislá pipeline pro každou frontu
• instrukce vybírány podle připravenosti
• není dodrženo pořadí instrukcí v programu
• dokončení instrukcí zajišťuje správné uspořádání
• spekulativní skoky: výpočet pokračuje předpovězenou větví, nečeká na výsledek instrukce

Porovnání architektur RISC, CISC a VLIW

• 2–16 procesorů
• převážně SMP (sdílená paměť)

• > 100 (i tisíce) procesorů
• zpravidla distribuovaná paměť

• Single Instruction Multiple Data, SIMD
• Multiple Instruction Multiple Data, MIMD

• procesory synchronizovány (všechny vykonávají vždy stejnou instrukci, analogie vektorových procesorů)
• jednoduché procesory
• jednodušší programovací model

• plně asynchronní systém
• procesory zcela samostatné (není třeba speciální výroba (off-the-shelf))
• výhody - vyšší flexibilita a teoreticky i efektivita
• nevýhody - explicitní synchronizace a složitější programování

• Single Program Multiple Data, SMPD
• Multiple Programs Multiple Data, MPMD

• sdílená paměť (Shared Memory Architecture)
• předávání zpráv (Message passing)

• paměť oddělená od procesorů
• uniformní přístup k paměti
• nejsnazší propojení - sběrnice
• „levná“ komunikace
• složité prokládání výpočtu a komunikace (aktivní čekání)

• každý procesor „viditelný“
• vlastní paměť u každého procesoru
• explicitní komunikace - předávání zpráv
• vysoká cena komunikace (výměny dat)
• možnost prokládání výpočtů a komunikace

• v distribuovaném systému probíhá distribuované zpracování. Na distribuovaném výpočtu spolupracuje nějaká podmnožina spojených procesorů.
• každý procesor provádí svůj vlastní instrukční tok a zpracovává svá vlastní lokální data. Pokud se musí data vyměnit, děje se to mechanismem zasílání zpráv.
• výpočet realizovaný propojenou skupinou procesorů s přímým přístupem ke sdílené paměti nazýváme paralelní zpracování a takový systém se nazývá paralelní systém nebo těsně vázaný systém.

Konkurentní výpočty (srovnání rychlosti a spolehlivosti meziprocesorové komunikace):

• při velmi vysokých komunikačních rychlostech, řádově srovnatelných s rychlostí přístupu do paměti, se jedná o paralelní zpracování.
• je-li rychlost komunikace nižší, potom se jedná o distribuované zpracování.
• paralelním systémem je z tohoto hlediska multiprocesor a multipočítač.
• počítačová síť je systém distribuovaný.

Distribuovaný systém je sestava nezávislých počítačů, které jsou z pohledu uživatele jednotným systémem.

• autonomní hardware (fyzicky oddělené stroje).
• uživatelé si myslí, že komunikují s jedním systémem.

Organizace paměti:

• řádky a sloupce (matice) adresa má dvě části
• page mode - naráz čtena skupina souvisejících bytů

Vlastnosti paměti:

• přístupová doba (memory access time) - vystav řádek plus vystav sloupec plus vystav data
• cyklus paměti (memory cycle time) - určuje, jak často lze data číst
• obojí závisí na typu paměti (dynamická vs. statická)

• hit poměr - udává efektivitu paměti, poměr čtení z cache vůči všem operacím
• velikosti 4 KB–16MB
• Organizace: řáadky pevné délky, 16–128 bytů

Typy:

• přímo adresovatelná (direct mapped):
  • statické mapování (každý řádek vyrovnávací paměti odpovídá předem určeným oblastem hlavní paměti)
  • rychlé
  • jednoduché obvody
  • potenciálně neefektivní

• plně asociativní (fully-associative):
  • dynamické mapování (každý řádek zná adresu bloku, současný dotaz na všechny ř., výběr ř. pro zneplatnění)
  • velmi složité (drahé) obvody
  • velmi efektivní

• množinově (částečně) asociativní (set-associative):
  • množina přímo adresovatelných vyrovnávacích pamětí
  • kombinace lepších vlastností obou extrémních přístupů

• globální prostor
• procesory operují odděleně, ale nad sdílenými zdroji
• změny v paměti jsou viditelné všem

• procesory mají vlastní paměť, operují zvlášť
• přístup k datům jiného procesoru a synchronizace je ošetřena programově

• kombinace předchozích
• zřejmě perspektivní přístup
• vysoká škálovatelnost, nicméně rovněž velké nároky na programování

• distribuovaný systém - cluster (lokální paměť každého uzlu, vzdálená od ostatnícb)
• fikce jedné rozsáhlé paměti
• HW řešení - principy virt. paměti, transparentní
• SW řešení - knihovna, programátor musí přízpůsobit (netransparentní)

• přístup k různým fyzickým adresám trvá různou dobu
• umožňuje vyšší škálovatelnost
• potenciálně nižší propustnost
• koherence vyrovnávacích pamětí - ccNUMA

• NUMA s charakterem vyrovnávací paměti - postrádá „domovskou“ paměť, každý procesor má část sdílené p.
• pouze zdánlivá hierarchie (?)
• systém musí hlídat, že má jedinou kopii
• experimentální

https://is.muni.cz/auth/el/1433/jaro2011/IA039/um/procesory2011.PDF https://is.muni.cz/auth/el/1433/jaro2011/IA039/um/parallel2011.PDF http://www.root.cz/clanky/architektury-mikroprocesoru/ http://www.root.cz/clanky/architektura-vliw-aneb-pokus-o-prekonani-problemu-architektur-cisc-a-risc/ http://kfe.fjfi.cvut.cz/~voltr/arch/jednoprocesory.pdf http://kfe.fjfi.cvut.cz/~voltr/arch/cpu.pdf https://computing.llnl.gov/tutorials/parallel_comp/ http://www1.osu.cz/~prochazka/ds/P2.pdf http://en.wikipedia.org/wiki/Cache-only_memory_architecture