AP13 Prolog

Zadání

(SLD-rezoluce, SLD-stromy, výpočetní mechanismus Prologu, základy programování v Prologu)

Vypracování

Rezoluce

Rezoluce –- dokazuje se nesplnitelnost formulí, jsou v KNF, v kořenu je □ a nebo dokazovaná formule C, v listech jsou jednotlivé klauzule S, ve vnitřních listech resolventy

Lineární rezoluce –- jde o posloupnost dvojic <C_{0}, B_{0}>, … , <C_{n}, B_{n}> takovou, že C = C_{n+1} a

  1. C_{0} a všechny B_{i} jsou z S anebo nějaké C_{j}, kde j<i
  2. každé C_{i+1}, i \leq n je rezolventou C_{i} a B_{i} (vstupní klauzule S, boční B_{i} a střední C_{i})
  • je korektní a úplná

Lineární vstupní rezoluce (LI) množiny S=P \cup \{ G\} je lineární vyvrácení S, které začíná klauzulí G, a bočními klauzulemi jsou jen klauzule z P.

  • je úplná jen pro Hornovy klauzule

Hornovy klauzule (jsou v Prologu) = klauzule s nejvýše jedním pozitivním literálem (dají se reprezentovat jako implikace)

Typy:

  1. programové –- fakta (bez negativního literálu. p.), pravidla (s aspoň 1 negativním literálem p:-q.)
  2. cíle –- bez pozitivního literálu ?-p. (t.j. ekvivalent {neg p})

LD rezoluce –- už máme uspořádané klauzule a při rezoluci vkládáme dovnitř. LD rezoluční vyvrácení P \cup \{ G\} je postupnost <G_{0}, C_{0}>, … , <G_{n}, C_{n}> uspořádaných klauzulí taková, že G_{0}=G, G_{n+1}=□, C_{i} \in T a každé G_{i}, 1\leq i\leq n je rezolventou uspořádaných klauzulí G_{i-1} a C_{i-1}

SLD-rezoluce

SLD rezoluce -– lineární vstupní rezoluce se selekčním pravidlem (selekční pravidlo = libovolná funkce, která vybere literál z každé uspořádané cílové klauzule)

  • úplnost SLD-rezoluce pro Prolog, t.j. pro Hornovy klauzule (umí to určitě vyvrátit, když je to možné)
  • pomocí selekčního pravidla algoritmizujeme výběr literálu z cílové klauzule, na které se bude rezolvovat
  • SLD-rezoluce je korektní a úplná pro Hornovy klauzule
  • budeme používat nejlevější literál

Význam SLD rezoluce

: máme množinu klauzulí P a cílovou klauzuli G=[\neg A_{1}(\vec{x}) \cdots \neg A_{n}(\vec{x})]

  • dokazujeme nesplnitelnost P \cup \lbrace G \rbrace, tj. P \wedge \forall \vec{x}(\neg A_{1}(\vec{x}) \cup \cdots \cup \neg A_{n}(\vec{x}))
  • uvedená nesplnitelnost je ekvivalentní P \vdash \neg G, tj. P \vdash \exists \vec{x}(A_{1}(\vec{x}) \wedge \cdots \wedge A_{n}(\vec{x}))
  • zadáním cíle G tedy chceme zjistit, zda existují nějaké objekty, které na základě P splňují formuli A_{1}(\vec{x})\wedge \cdots \wedge A_{n}(\vec{x})
  • aplikujeme-li kompozici všech mgu postupně použitých při SLD-odvození na jednotlivé proměnné vektoru \vec{x}, získáme konkrétní případy zmíněných objektů splňujících danou formuli

Příklad(1)

SLD-stromy

SLD strom pro program P a cíl G: v kořeni je G. Když je libovolný uzel označený G‘, tak jeho bezprostřední následníci jsou označení výsledkem rezoluce nejlevějšího literálu G‘ se všemi použitelnými klauzulemi z P.

  • takto vznikne hodně cest, i ty neúspěšné,
  • vždy v každém uzlu jsou všechny literály negované

Příklad(2)

EDIT: Tento příklad obsahuje chybu - doporučuji se podívat na interaktivní přednášku pana Popelínského:1) Chyba je hned na 1. řádku.
Ten má vypadat takto: 1. [P(x,y),\neg Q(x,z), R(z,y)]

Prolog

Prolog je logický programovací jazyk. Patří mezi tzv. deklarativní programovací jazyky, ve kterých programátor popisuje pouze cíl výpočtu, přičemž přesný postup, jakým se k výsledku program dostane, je ponechán na libovůli systému. Prolog se snaží o pokud možno abstraktní vyjádření faktů a logických vztahů mezi nimi s potlačením imperativní složky. Prolog je využíván především v oboru umělé inteligence a v počítačové lingvistice (obzvláště zpracování přirozeného jazyka, pro nějž byl původně navržen).

Výpočetní mechanismus Prologu

  • úspěšné cesty v SLD-stromě jsou ty, které končí □, ostatní jsou neúspěšné.

Vyhodnocovací mechanizmus Prologu prochází SLD-strom do hloubky zleva doprava a hledá (první) úspěšnou cestu (backtracking) – případně projde celý strom a vyhlásí, že to není možné.

- zadání středníku (;) po úspěšném vyhodnocení čísla vynutíme backtracking a hledání alternativního důkazu
- odpověď „no“ systému znamená, že daný cíl není logickým důsledkem programu (případně že nemá alternativní důkaz) prologovská strategie prohledávání stavového prostoru (do hloubky) může vést k zacyklení (i v případě, že existují úspěšné větve)

Příklad programu, který vede k zacyklení, i když existují úspěšné větve: q:- r. r:- q. q. ?- q.

Základy programování v Prologu

Logické programování:

  1. logický program = libovolná konečná množina programových Hornových klauzulí
  2. odvozování (dokazování) cílů založené na SLD-rezoluci
  3. deklarativní (specifikace programu je přímo programem)
  4. teoretický model, zachovává úplnost

Prolog

  • konkrétní implementace logického programovacího jazyka
  • ztráta úplnosti (možnost zacyklení)
  • vhodný na řešení problémů týkajících se objektů a vztahů mezi nimi,
  • do značné míry využívá rekurzi

Syntax : datové objekty

  • Základem jsou termy (konstanty, proměnné, složené termy)
    1. konstanty
      1. celá čísla (0, -12, …)
      2. desetinná čísla (1.0, 4.5E7, …)
      3. atomy ('ježek', [], ==, …)
    2. proměnné (N, VYSLEDEK, …)
    3. složené termy:
      1. funktor (jméno, arita)
      2. argumenty (bod(X,Y,Z),tree(Value, tree(LV,LL,LR), tree(RV,RL,RR)))

Syntax: program

  1. množina programových klauzulí
  2. proměnné v lokální klauzuli
  3. pravidla: hlava:- tělo.
    1. date(D,M,Y):- day(D), month(M), year(Y).
  4. fakta: pravidla s prázdným tělem
  5. cíle: klauzule bez hlavy, reprezentují dotazy

Poznámky

  • do značné míry využívá rekurzi
  • patří mezi deklarativní programovací jazyky
  • využíván v oboru umělé inteligence a zpracování přirozeného jazyka
  • založen na predikátové logice prvního řádu, zaměřuje se na Hornovy klauzule
    1. seznamy
      1. definovány induktivně
      2. [] - prázdný seznam
  • základní využívané přístupy jsou unifikace a rekurze
  • anonymní proměnná _ (podtržítko), její hodnota není podstatná
    1. používá se v pravidlech je_dite(X):- dite(X,_).
  • základ Prologu je databáze klauzulí (fakta a pravidla), nad kterou je možno klást dotazy formou tvrzení, kde Prolog vyhodnocuje jejich pravdivost
    1. fakta - nejjednodušší klauzule, vypovídající o vlastnostech a vztazích mezi objekty, př. dívka(monika)
    2. pravidla - odvozování nových dat pomocí aplikace hlavička:- tělo.
      1. hlavička - odvozovaný fakt
      2. tělo - podmínky
      3. př. syn(A,B):- rodic(B,A), muz(A).

Literatura

Diskuze

, 2008/06/09 18:00

Tuto otázku vypracovala Tereza Dvořáková, já ji sem přepsal. Klidně cokoliv dopište pokud si myslíte, že to sem patří.

, 2008/06/16 00:20

mela jsem problem s tiskem teto stranky, tak jsem ji narychlo predelala to pluginu math… kontrolovala jsem to a pevne doufam, ze tam nejsou zadne chybky z toho prepisu.

, 2008/06/17 14:03

podle me je v prikladu 2 u SLD stromu chyba… maji totiz byt vsechny literaly v uzlech negovane a ve dvou uzlech nejsou…

, 2008/06/20 09:11

Ano v druhem prikladu si taky myslim ze je chyba.
Konkretne ve druhem radku ma byt vysledna formule
[-Q(x,z),-R(z,x)]
a potom se chyba posouva i do tretiho radku.
Je to presne jak pises, nejsou negovane a maji byt.

, 2008/06/20 09:14

Akorat ted nevim jak je to s temy neuspechy… tam se nemuze provest substituce?

, 2008/06/17 14:13

nezda se mi taky ten priklad u Prologu:

q:=r. r:-q. q. cíl ?- q. - respektive, co v nem znamena to “=“?

nemelo by spis byt:

q:-r.
r:-q.
q.
?- q.

EDIT: uz jsem to nasla ve skriptech.. opravuji na spravne.

, 2008/06/23 15:14

Doplním aspoň takto formou diskuze svůj výcuc k jednotlivým druhům rezolucí, který se onehdy snad docela ujal v DF dotyčného předmětu. Narozdíl od toho tady v článku je to založené na tvarech těch rezolučních stromů, což se minimálně mně na první pohled lépe chápe než ty formální definice v textu vypracování otázky:

(požadavky se postupně kumulují - pro každou rezoluci platí i vše uvedené pro ty před ní)
1. Obecná rezoluce - strom, spojuje se „cokoliv s čímkoliv“
2. Lineární rezoluce - všechno je na jedné vìtvi
3. LI rezoluce - první klauzule je cíl z dané množiny (taková, kde jsou všechny literály negativní); boèní (přidávané) klauzule bereme pouze ze vstupní množiny (není možná recyklace dříve vyrezolvovaných)
4. LD rezoluce - klauzule jsou uvnitř uspořádané, takže při rezolvování se dva stejné literály zapíší do výsledku dvakrát
5. SLD rezoluce - literál, na kterém rezolvuju, vybírám z aktuální klauzule podle pravidla (obv. zleva)

, 2011/01/19 21:24

Ja by som len chcel jemne poopravit hned na zaciatku tu definiciu Linearnej rezolucie:

1. C0 patri do S a zaroven Bi patri do S alebo Bi = Cj, kde j<i (to znaci to, ze mozme pouzit v rezolucii uz v nejakom predoslom kroku vzniknutu rezolventu)

, 2011/06/07 02:18

S klidem to uprav, pokud máš jistotu, že je to dobře. Domnívám se, že studenti kteří toto udržovali v roce 2008, už sem nezavítají.

, 2011/01/31 04:38

sjednotte pls nekdo posledni sekci „poznamky“ s odstavci predtim, je tam spousta duplicit…

You could leave a comment if you were logged in.
home/inf/ap13.txt · Poslední úprava: 2020/04/12 16:56 (upraveno mimo DokuWiki)
Nahoru
CC Attribution-Noncommercial-Share Alike 4.0 International
chimeric.de = chi`s home Valid CSS Driven by DokuWiki do yourself a favour and use a real browser - get firefox!! Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0